Bohatý soukromý archiv plný historických snímků,  písemností a výstřižků i dokumentů předal ve středu řediteli letiště Ladislavu Ondřichovi. „Není lehké vzdávat se dobových fotografií a výstřižků, schraňovaných desítky let," uvědomuje si výjimečnost daru Ladislav Ondřich. „Pan plukovník nám předal valnou část svých vzpomínek, které zprostředkujeme dalším zájemcům v nové expozici v letištním terminále. Snad bude inspirací i pro studenty Jihočeské univerzity pro bakalářské i magisterské práce," dodal Ladislav Ondřich.

Kočár v nebesích

„Mám velkou radost, že se archiv dostane do povolaných rukou a stane se základem historické expozice, která tu vznikne,"  prozradil včera  Miroslav Hřebík (85) z Rudolfova, který na letiště nastoupil jako letecký mechanik hned po vyučení v létě 1945.

Po válce se na letišti v Plané u Českých Budějovic nacházely jako válečná kořist německá letadla, tak i anglické spitfiry, se kterými přiletěli příslušníci 312. čs. stíhací perutě RAF z Velké Británie.

„Na letiště jsme přišli po válce. Ubytovaní jsme byli        v zemědělské škole ve Čtyřech Dvorech, protože v dřevěném kempu,  který postavili za války Němci u travnatého letiště, byli Rusové. Z některých baráků udělali tábor pro německé zajatce. Sami obsadili ubytovny, ale protože  měli kobyly, vytrhali podlahy a udělali  z nich konírny. My jsme tábor převzali až v roce 1946."

Miroslav Hřebík nastoupil na letiště jako mechanik a poznal zde mnoho pilotů a mechaniků, kteří za války působili u 312. čs. stíhací perutě RAF ve Velké Británii. Mezi nimi také pilota Milana Malého (1923). „Jsme už asi jediní dva živí, kteří se na letišti          v Plané roku  1948 zúčastnili výcviku izraelských pilotů – Akce DI čili Důvěrné – Izrael," prozrazuje Miroslav Hřebík.

K výcviku členů izraelské vojenské organizace Hagana (Haganah – Obrana) používali letouny Arado 96, které měl na starosti Miroslav Hřebík. „Arado byl kočár, do kterého jste mohl vlézt a létal sám," chválí stroj a vzpomíná na šikovné izraelské piloty.

Prezident v Plané

„Mezi nimi byl i Ezer Weizman, pozdější izraelský prezident. Školil ho Milan Malý. Piloti byli profesionálové, kteří létali za války ve světě. Nevěděli jsme kde, protože do jejich papírů jsme koukat nesměli. Uměli akorát anglicky, my se s nimi bavili rukama nohama. Když ale sedli do    aeroplánu, znali vše. Řekli jsme jim, na co všechno co je, naučili se úkony v kabině, a pak mohl takový člověk létat snad i s vraty. Ti chlapi měli pro létání buňky a cit, nepotřebovali instruktora, aby jim dával pokyny. Nikomu z nich jste nemusel říkat třeba to, kolik potřebuje mít aeroplán na přistání. Zkusil si aeroplán za letu, vysunul klapky, a když se to s ním propadávalo, zase je zasunul a přidal plyn."

Miroslav Hřebík měl na starosti i přípravu spitfirů, které Československo prodalo do Izraele. „Zakonzervovali jsme je a poslali do Kunovic, kde k nim dali přídavné nádrže, aby odletěly pryč," vzpomíná Miroslav Hřebík.

Izraelci byli moc rádi, že jim Československo pomohlo prodejem letadel i výcvikem   v boji za samostatnost.

„Z vděčnosti nám pak piloti z Izraele poslali jedním letadlem jako dárek pomeranče, které se tady tenkrát nesehnaly. Byly dozrálé a když jste je vzal do ruky a zmáčkl, tekla z nich šťáva. Lidé by se o ně porvali.  Velitel Jaroslav Hlaďo je dal na pilotní sál, aby je rozdělili ostatním."

Vyškolení izraelští piloti pomohli zachránit Izrael, někteří padli. Se svými učiteli se pak setkali na jihu Čech znovu po desítkách let. „Po roce 1990 u nás byli dvakrát, také u pamětní desky Hagany, kterou jsme na letišti odhalili. Vepsali věnování a podepsali se do útvarové knihy, která by měla být součástí historické expozice tady na letišti," doplňuje Miroslav Hřebík, který byl v květnu 1948 i svědkem útěku bývalých letců RAF          z letiště do Velké Británie.

Smrt v dolech

„Pět jich odletělo dopravním letounem Siebel, který létal  na trase České Budějovice – Praha – Liberec," vzpomíná Miroslav Hřebík. „Někteří zápaďáci z 312. perutě RAF chtěli utéct také, ale nevyšlo jim to a byli pozavíraní, třeba Sylvestr Müller," připomíná Miroslav Hřebík muže, který zahynul v 50. letech v uranových  dolech, a na kterého by se nemělo zapomenout.