Po návratu z fronty střežil Masaryka

Ve chvíli, kdy se prezident osvoboditel triumfálně vracel z exilu do nově vzniklého Československa, byl jedním z těch, kdo Tomáše Garrigua Masaryka střežili před nadšenými davy lidí a možnými nepřáteli, pištínský rodák Jan Marek.

Ještě předtím si však hospodář ze statku čp. 17 prožil, stejně jako stovky dalších lidí, čtyři roky útrap na frontách první světové války. Proč si právě Jana Marka vybral T. G. Masaryk mezi členy své osobní stráže, zůstává dodnes pro jeho příbuzné nezodpovězenou otázkou.

Jan Marek narukoval roku 1914 do českobudějovických kasáren, odkud se pak dostal do Itálie, Srbska, Albánie nebo Francie. „Byl vzorným synem. Rodičům o sobě dával pravidelně vědět. Posílal dopisy nebo tvrdé kartičky podobné korespondenčním lístkům, v nichž hodně vzpomínal na domov a své rodiče," vypráví vnučka Jana Marka Marie Měšťanová z Českých Budějovic, která v Pištíně žila až do svých čtyřiadvaceti let. „Rodiče se starali o hospodářství, takže mě v podstatě vychovali babička s dědečkem. Mám na ně krásné vzpomínky," doplňuje.

Jan Marek šel do války ve svých devětadvaceti letech. „Bylo štěstí, že všechny ty útrapy přežil. Mnoho jeho sousedů, jejichž jména dnes můžeme číst na pomníku v Pištíně, se domů bohužel nevrátilo," zdůrazňuje Marie Měšťanová. „Dědeček ve svých dopisech často popisoval ty hrůzy, kdy se musel dívat, jak všichni muži na pokoji, kde bydlel, umírali na choleru nebo mor. Jemu se vždy podařilo ze spárů smrti vyváznout, ale přišel o všechny zuby, takže když se roku 1920 ženil, měl umělý chrup."

Po návratu do rodného Pištína se Jan Marek věnoval hospodaření na svém gruntu. Roku 1922 se mu narodila první dcera, později ještě další dvě. „Tolik si přál syna. Často říkával, že za kluka by vyměnil celý svůj grunt," směje se Marie Měšťanová, jíž osud dopřál naslouchat poutavým historkám svého dědečka až do roku 1966, kdy jí bylo šestnáct let. Tehdy Jan Marek zemřel.

Předtím se ale dočkal zasloužené satisfakce za válečné roky plné soužení. Byl červen roku 1924, když mu až do Pištína přijel za jeho služby v řadách prezidentovy osobní stráže poděkovat samotný Tomáš Garrigue Masaryk.

Podle vyprávění pamětníků se prezident právě kvůli plánované zastávce v Pištíně vydal z Prahy automobilem, ač obvykle raději cestoval po železnici.

Podle dobové farní kroniky T. G. Masaryk do Pištína přijel, když měl namířeno na vojenské slavnosti 1. pěšího pluku v Českých Budějovicích. Tam ho doprovázela družina vysokých důstojníků.

Do Pištína dorazila prezidentská delegace údajně kolem šesté hodiny večer. Pan prezident z vozu vystoupil před domem čp. 1, kde se říkalo U Tomšů. Místní lidé vzácnou návštěvu uvítali vysokou slavobránou. Špalírem lidí pak Tomáš Garrigue Masaryk prošel k domu Jana Marka, kde se vzájemně pozdravili.

„Pamatuji si, jak dědeček vyprávěl, že pana prezidenta uvítal coby francouzský legionář právě ve francouzské uniformě," dodává Marie Měšťanová s tím, že jako francouzský legionář dostával její dědeček důchod pouze 190 korun měsíčně. „Těchto peněz si velice považoval, protože jiný příjem tehdy neměl. Ale kdyby byl ruským legionářem, dostával by za socialismu více peněz."