Student Jihočeské univerzity Šimon Heller z Českých Budějovic prožil krušné dny a noci v africkém vězení. Při cestě do Gambie ho neoprávněně nařkli z převozu drog, a na to, co zažil za mřížemi, nezapomene. O zážitcích ve vězeňské kobce, ale i o příjemnějších chvílích prožitých na černém kontinentu vypráví ve své první knize nazvané Západní Afrika aneb Šepot kriminálu.
Šimon Heller (1988) se spolu s kamarádem Vojtěchem Jarolímem vypravili do Afriky před půldruhým rokem. Má za sebou expedice i do Arménie, Náhorního Karabachu, putoval po  Jižní Americe.  
„Rád poznávám jiné země, lidi a kulturu,“ prozrazuje, 
co ho na cestování baví.

Strach na papíře
„Domnívám se, že cestování člověka posouvá dál nejen 
v poznání těchto zemí, ale také v poznání sebe sama. Člověk je občas vystaven velmi zvláštním situacím, skrze které poznává svoje nové možnosti a hranice. Jednu takovou zvláštní situaci právě popisuji ve své knize,“ vrací se Šimon Heller k nepříjemným zážitkům z afrického arestu. „Měl jsem z psaní knihy velké obavy,“ přiznává autor. „Zážitky, radost, euforie nebo strach se totiž nedají jen tak napsat na papír. Jejich součástí jsou emoce, a tak report o nich formou knihy je pouze  poloviční výjev věci samotné.“

Útlou knihu (necelých sto stránek s fotografickou přílohou) přečte dychtivý čtenář za chvíli a možná by jí slušel větší rozsah.  
„Nemám rád přílišné rozepisování a opakování toho, co už bylo jednou řečeno,“ vysvětluje Šimon Heller.
„Když jsem knihu psal, snažil jsem se stručně podat to, co jsem podat chtěl. Výsledek je takový, jaký je a já jsem s ním vcelku spokojen,“ říká Šimon Heller s tím, že stále děkuje Bohu za to, jak jeho zavření 
v Gambii  nakonec dopadlo.

„Ačkoliv nikomu na světě podobný zážitek nepřeji, doporučil bych ho každému, kdo si výrazným způsobem stěžuje na život v České republice, kde žijeme v neskutečném přepychu,“ říká Šimon Heller.
„Ačkoliv jsem si po propuštění z vězení v Gambii myslel, že je to má poslední expedice, na cestování jsem nezanevřel. Už za půl roku jsem se vypravil do Rwandy a loni jsem se vydal na západní pobřeží Jižní Ameriky. I když cestování po světě přináší různé útrapy, doporučuji ho každému. Připomínám Jana Ámose Komenského, který říkal, že vzdělanec, který nebyl alespoň jeden rok v zahraničí,  není vzdělancem.“

Šimon Heller se svěřuje, že prožitky z cestování umocňuje i jeho římskokatolická víra.  
„Můj největší duchovní zážitek a zároveň setkání s Bohem je právě z afrického kriminálu, který v knize popisuji. Ale určitě není jediný. Byla to pro mě  konverze v mém životě a tvrdá rána pro mé dosavadní hodnoty. Cestování mi přináší nejen poznávání sebe sama, ale i Boha. Na Boha naprosto spoléhám, ale tím nemyslím, že bych podceňoval rizika. Ty se snažím vždycky minimalizovat a řešit racionálně problémy, které nastávají. Přeji každému, aby zažil, že je s ním stále někdo, jako je Bůh. Co se týká existence či neexistence Boha, o které se často v Česku diskutuje, zmiňuji oblíbený citát od kněze Marka Orko Váchy. Situaci vystihuje velmi trefně, když říká, že ateismus je luxus levicových intelektuálů na Západě.“

Šimon Heller už procestoval nebezpečnou Rwandu, putoval po drogami zaplevelené Kolumbii a má za sebou i cestu do  rizikového Náhorního Karabachu, který byl po rozpadu Sovětského svazu ničený dlouhotrvající válkou.
„Je to krásná malá země plná křesťanských památek a přírodních zajímavostí, kam se ale čeští turisté teprve odvažují jezdit,“ říká Šimon Heller s tím, že i proto o této pozoruhodné zemi chystá bakalářskou práci na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity.    

Peru ve Vatikánu
Další knihu plnou zkušeností, rad a postřehů pro čtenáře a milovníky finančně nenáročného cestování s batohem na zádech Šimon Heller zatím nechystá.

„O nové knize nepřemýšlím, ale je možné, že si časem opět usměrním myšlenky a 
o nějakém koutu světa spojeným s mými zážitky něco napíšu,“ uvažuje cestovatel s vysokoškolským indexem.
Setkat se s autorem a nechat si podepsat jeho knihu můžete  při promítání z cest, které nepravidelně pořádá.
„V Českých Budějovicích budu v pátek 13. dubna od 20 hodin  promítat v baru Lanovka nad Vatikánem snímky 
z loňského prázdninového putování po Jižní Americe, po Kolumbii, Ekvádoru, Peru a Bolívii,“ láká českobudějovický student a cestovatel Šimon Heller.


… vidím, jak asi osmiletého chlapce vedle bijí policisté gumovou hadicí do obličeje

…V noci se mi zdál krásný sen o tom, že mě pustili z věznice a objímám se se svými rodiči. Ráno se ale probouzím s obličejem dvacet centimetrů od mříží. Stále ve vězení, stále v Gambii.
Budí mě několik vojáků na služebně přebíjející samopaly. Jsou přibližně tři hodiny ráno. Jako minulé dny následují asi dvě hodiny bdění. Kolem páté hodiny opět vše utichá a je možné zase na chvíli usnout. To není nejlehčí úkol, protože v cele je jenom zčásti plesnivý modlitební koberec. Jinak nic. Ani postel, ani židle. Zato švábi, krysy, žáby, špína a občas nějaký černošský spoluvězeň zadržený buď za padělání peněz, či za výtržnictví.
K odchodu na sociálky si musím vyžádat policejní eskortu, která mě se samopalem doprovází až na záchod. Pokud tu díru v zemi lze takhle nazvat. Se značnou dávkou snahy usínám.  
Kolem deváté mě budí dětský křik a pláč. Ve vedlejší cele je zadržen přibližně osmiletý chlapec. Později se dozvídám, že za žebrání. Nastupují na něj tři neuniformovaní policisté s přibližně půlmetrovou gumovou hadicí. Bijí ho do hlavy, do obličeje, přes záda. Klučina křičí a pláče. Ten zvuk nezapomenu. Za velkého smíchu o něj hadici uráží.
Snažím se udržet v co nejlepší psychické kondici, a tak odháním myšlenky, že se něco podobného může stát i mně. Nebo snad i něco horšího…

(Z knihy Šimona Hellera Západní Afrika aneb Šepot kriminálu, www.hellersimon.cz)