Na Doudlebsku má tato tradice plná zábav a hodování své zvláštnosti. Historik a doudlebský kronikář Jan Šimánek vysvětluje, že doudlebský masopust zahrnuje pohanský rituál symbolizující příchod jara, prvky středověké biblické divadelní hry o umučení Krista a přináší i satiru. „Ta reaguje na současné společenské poměry," doplňuje Jan Šimánek a  dále jmenuje vesnice, které tradici růžičkové masopustní koledy drží. Jsou to třeba Doudleby, Komařice či Plav.

I letos na Doudlebsku uvidíme koledníky s vysokým kloboukem posetým papírovými růžičkami, kterých musí být přesně 365. Vede je takzvaná Matka, koledník symbolizující matriarchální uspořádání pradávné společnosti.

Martin Schneider, dlouholetý masopustní koledník z Komařic, zmiňuje: „Tato postava má kostým posetý barevnými flíčky, jež odkazují k listí, kterým se prý přikrývali první lidé."

Kolečko u každého domu a písničku Červená růžičko, proč se nerozvíjíš zpívají také Hejtman, Rychtář, Konšelé, Tancmajstři a v Komařicích k nim patří ještě Rybníkář – vůdce tzv. Židáků. 
V Doudlebech střídá Rybníkáře Moučný – koledník v bílém obleku s třásněmi, který nese tašku na vybírání koledy, dřevěnou sekeru na případné prosekávání ledu a dřevěnou lopatu na vybírání chleba z pece.

Koledovat smějí jen svobodní muži ve věku od 18 do 30 let také proto, že jim v Doudlebech odpoledne kolem čtvrté hodiny vyrazí naproti tzv. slaměná koleda, složená ze samých ženáčů, kteří mají kostýmy i klobouky bohatě pošité slámou. Setkání obou dvou skupinek bývá tou největší atrakcí.

Doudlebské maškary vycházejí z hospody, kde se maškary oblékají a jde se nejprve ke kostelu, kde se přeříkává Otčenáš a Zdrávas Maria a první kolečko se tančí pro faráře, druhé je tiché, bez muziky, a je pro všechny, kteří už leží na hřbitově. U každého domu se koledníci zastaví, zatančí a zazpívají, něco popijí, snědí a jejich vytrvalost je obdivuhodná.

Tradiční koledníci mají kostýmy, funkce i způsoby chování jasně předepsané 
a zachovávají  je dlouhodobě v nezměněné podobně. Ostatní koledníci, kteří je doprovázejí, své masky každoročně obměňují, vymýšlejí vtipné postavy a vše do poslední chvíle tají, aby překvapili a pobavili. V průvodu tak chodí pohádkové a filmové postavy, zvířata  nebo politici.

Večer se pak všichni sejdou v hospodě „na přástkách", v Doudlebech se masopustní zábavě říká Věneček, při tanci se do talířku s věnečkem dávají další peníze. V komařické hospodě začíná večerní zábava tzv. Vysekáváním kop, divadelně ztvárněným soudem s koledníky.

O tom vypráví Markéta Málková z Komařic: „Je to legrační soudní proces s koledníky, kteří toho během koledování hodně zavinili a jsou biti dřevěnou ferulí. Židáci, vedení Rybníkářem, si nechají zahrát Židovskou a jsou pak z kolečka vyhozeni."  Souzen je například Tancmajstr, za to, že dal během koledování koze věneček na ocas. Ti výše postavení jako Rychtář, tedy v dnešní době starosta, a Hejtman nejsou trestáni nikdy, trest za ně dostanou poddaní. Masopust byl a je totiž i společenskou satirou a lidé  se zas až tolik nemění.

RADKA DOLEŽALOVÁ