Noční mrazíky, poletující sníh a studený vítr s deštěm se v těchto dnech podepisují na zvýšené návštěvnosti azylového domu pro muže v českobudějovické Riegrově ulici.
„V noci z neděle na pondělí u nás spalo na noclehárně deset lidí,“ prozrazuje František Kaiseršot, ředitel Domu sv. Pavla, který provozuje v krajské metropoli Městská charita České Budějovice.
„Noclehárna je teď zaplněná do dvou třetin, protože kapacita je patnáct lůžek.“
Za jednu noc zde muž v nouzi zaplatí čtyřicet korun.
Lidé bez domova, a to muži i ženy, mohu využívat další ze služeb, které Dům sv. Pavla nabízí. Jedná se o nízkoprahové denní centrum. Je tu místnost s televizí a internetem, u několika stolů přes den posedávají muži i ženy. Včetně víkendů.
„V neděli jsme tu měli celkem 47 klientů,“ říká Kaiseršot. Lidé, kteří do azylového domu chodí, si službu pochvalují.
„Můžeme se zde vysprchovat, uvařit jídlo nebo kafe, podívat se na internet nebo se poradit,“ prozrazuje třicetiletý klient Michal, který si této možnosti váží.
Ve všední den má totiž možnost sociálního poradenství a také psychoterapeutické podpory.
„Provoz našeho nízkoprahového denního centra jsme zahájili v roce 2003,“ pokračuje Kaiseršot.
„Projekt je od letošního roku spolufinancován z Evropského sociálního fondu, konkrétně z operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost,“ prozrazuje.
A aby byl účet nedělní naplněnosti českobudějovického mužského přístavu pro lidi bez domova úplný, dodává Kaiseršot ještě další dvě čísla.
„V domě na půl cesty spal jeden člověk a v azylovém domě jich zatím bydlí dlouhodobě pět.“
Kapacita je přitom patnáct lidí a platí zde od šedesáti do osmdesáti korun za noc.
V následujících dnech se má sice částečně oteplovat, ale pracovníci sociálního zařízení se neobávají, že k nim lidé cestu nenajdou. Ví to ostatně i klienti zařízení.
„Sháním práci a je dobré, že se mám kde vysprchovat, vyprat si věci a kde mi lidé poradí,“ dodává třicetiletý Michal, který služeb zdejšího domu přerušovaně užívá již několik let.
Místnosti denního centra vévodí veliký dřevěný kříž, pověšený na zdi.
„Vytvořili ho klienti, kteří na něm pomyslně ukřižovali své hříchy, chyby a události, kvůli kterým se dostali do nepříjemné životní situace,“ říká sociální pracovník Michal Opatrný z Diecézní charity České Budějovice.
Do konce roku se pracovníci domu zabývají i terénním programem a chodí za klienty do ulic a parků. „V terénní službě jsem začínal,“ říká Kaiseršot. „Vím, že největší šance na úspěch je nabídnout pomoc hned ráno, než si bezdomovci koupí krabicové víno. Alkohol jim totiž nasadí růžové brýle, takže nevnímají problémy, které život na ulici přináší.“