„Tehdy to tu ještě bylo nepolíbené," vzpomíná  Richard Rudovský s úsměvem na ospalou atmosféru v tehdy zapadlé vesnici. Richard Rudovský měl třeba jednu z prvních sekaček na trávu ve vsi. Jinak většina sousedů běžně sekala trávu kosou a v obci bydleli i lidé, kteří se třeba jen párkrát za život podívali do nedalekých Prachatic nebo Českých Budějovic.

Levandule, rajčata i trávník a velké kameny. Takovou podobu má dnes zahrada, která je doménou Radky Rudovské. Zahradu udělala paní domu intuitivně  jako kombinaci užitkové a okrasné zahrady, kdy třeba využila několik zbylých keřů růží.Od té doby je podle sochaře vidět na vesnici bouřlivý rozvoj a zásadně se změnila i jeho chalupa. Do velké rekonstrukce se pustil s manželkou Radkou před pěti lety. „Hodně nám také pomáhali naši kamarádi, všestranný pomocník Vojta Fürst a velmi šikovný zedník – štukatér Tonda Bouchal," jmenuje Richard Rudovský  důležité spolupracovníky.

Dodělávky chalupy sice ještě pokračují, ale teď už se spíše jen vylepšuje. „Máme výhodu, že máme stejný vkus a představy, na všem se domlouváme společně a nemohu říct, že bychom se na něčem neshodli," říká k rekonstrukci Radka Rudovská.

Její slova dosvědčuje i příběh krbu, který vévodí jedné z místností. „Uvažovali jsme o způsobu vytápění. Já jsme měla čtrnáct dní bezesné noci, než jsem se odvážila říct, že bych chtěla krb," vzpomíná paní Radka. Nejistota ale byla úplně zbytečná. Manžel byl okamžitě pro. „Já jsem si zase v duchu říkal, krb je monument a společník, ale spousta žen by ho nechtěla. Třeba proto, že práší," líčí Richard Rudovský svou „polovinu" krbového příběhu a dodává, že důvody proti krbu jsou třeba i ekonomické. Otevřený krb spotřebuje hodně dřeva. Ale nakonec manželé zjistili, že by krb vlastně chtěli oba.

Originální výzdobu má krb v chalupě manželů Rudovských. Do ostění jsou vytesané i tváře majitelů domu. Na snímku portrét Radky Rudovské.„Úplně mě pak dostalo, že se Ríša odstěhoval na zahradu, aby vytesal na krbové ostění můj a svůj obličej," doplňuje Radka Rudovská.

Při přestavbě se chalupa zásadně proměnila. Stavení, které bylo odkoupeno asi od pěti majitelů (takže už jen jeho získání nebylo lehké), se postupně stalo jednoduchým a účelně vybaveným domem. Ten na první pohled prozrazuje to, že jeho majitelé mají blíže k dlažbě a klasické dřevěné židli, než k plazmové televizi přes půl stěny. Tu by návštěvník hledal marně.

Ze studny vyvezl pán domu deset koleček popela a třeba i rozbitého porcelánu. Z množství starého haraburdí pak zůstalo několik kousků, jako pily břichatky nebo dřevěné dlabané necky. Nová je střecha a stropy – původní povalový se ale podařilo v jedné místnosti zachovat. Proměnil se i vnitřek domu, kde vznikla i koupelna a WC, minulé století končila chalupa jen se suchým záchodem.

Při rekonstrukci nalezla paní Radka pod omítkou v jedné z místností i soupis parcel a majetku z roku 1876. Ten chce Richard Rudovský ještě nechat restaurovat. Je to jeden z úkolů, které má ještě před sebou, podobně, jako dvě kašničky, které plánuje do zahrady.

Když je ale relativně hotovo, má už občas chvíli na zasloužené klidné posezení. „Vnímám pozitivně, že si mohu sednout a podívat se na zahradu upravenou podle našich představ," popisuje hlavní krédo manželů Richard Rudovský a dodává, že stavení vnímají jako živý organismus, který by měl souznít s jejich názory.