Podle policejního sčítání projíždějících vozidel na vybraných křižovatkách v měsíci květnu v době od 7 do 19 hodin projelo na Jirsíkově náměstí průměrně denně 709 vozidel motorových, 641 koňských potahů a čtyři až pět potahů hovězích. Druhou nejfrekventovanější křižovatkou byla Rudolfovská a Besední.

Potíže neúměrně vzrostly po roce 1945. Přispěla k tomu 
i provozuschopná a používaná německá a americká auta, než je úřady zkonfiskovaly. Asi v roce 1946 bylo navrženo vybudovat po levém břehu Vltavy silnici 1. třídy (přeložku silnice č. 3), která by odvedla auta z města. Veškerá doprava sever – jih či Praha – Linec totiž jezdila přes centrum. Buď Krajinskou přes náměstí, Divadelní a na Lineckou, nebo po sadech a kolem hereckých domů (u divadla stála benzinová pumpa) zase přes jediný most přes Malši na Lineckou.

Plán na „levobřežku" byl platný chvíli i po únoru 1948, ale asi kolem roku 1950 se zvolila lacinější varianta postavit z Wilsonova náměstí nový most (dnes Krumlovský) přes Malši na tehdejší Stalinovo náměstí. Skoro nic se však nevyřešilo, protože všechno se sice vyhnulo náměstí, ale jezdilo po sadech.

Levobřežní komunikace se začala stavět kolem roku 1980. Předcházela tomu úprava křižovatek u Dlouhého mostu a u vodárny. V letech 1982 až 1984 byl postaven most  přes Vltavu u Voříškova dvoru. Most byl slavnostně otevřen 
v podvečer v 16.30 hod. dne 
6. listopadu 1984, čímž se prvně v historii mohla vyhnout veškerá doprava sever – jih středu města.

Nákladní automobily jedoucí po Pražské od Prahy zahnuly vpravo na Strakonickou a přes most 
u Voříšků se dostaly na levobřežku. V současné době projíždí po Strakonické a přes most denně průměrně 42 až 46 tisíc vozidel (po Pražské 34 až 38 tisíc vozidel, Strakonická přibírá ještě dopravu z Nádražní). Při slavnostním otevření mostu přešli most jako první politici, stavitelé, potom zájemci, rodiče dětí a pestrý lampiónový průvod. Most obdržel název „Most internacionálního přátelství", což byl nešikovný, nehovorný a nebudějovický název. Používal se „U Voříšků" nebo Nový, od 1. ledna 1991 oficiálně Nový.

Komplex levobřežky se dostavoval po roce 1990. V únoru 1990 byly zbořeny poslední domy po pravé straně Husovy třídy ve Čtyřech Dvorech ve směru od Dlouhého mostu, 
a to v úseku od výstaviště za kapličku. To už bylo naštěstí rozhodnuto, že kaplička zůstane. Jedna z variant nové široké silnice počítala s nesmyslným zbořením kapličky, 
i když místa tam bylo dost, jak je dnes vidět. Dokonce je tam tolik zejícího prostoru, že tam mohla zůstat i část původní zástavby.

Zbývalo jen postavit nový Dlouhý most. Dne 
15. dubna 1998 se starý Dlouhý most z roku 1932 posunul 
o 18,162 m proti proudu směrem k bubnům a na jeho místě se začal stavět nový Dlouhý most podle projektu arch. Romana Kouckého.  Starý Dlouhý most ještě sloužil až do 
20. října 1998. Nový byl slavnostně otevřen v 15.00 hod. dne 28. října 1998 u příležitosti 80. výročí založení republiky.

Dne 1. listopadu 1990 byly 
v rámci dokončení 1. etapy tzv. vnitřního dopravního okruhu otevřeny příkré podchody u nádraží. Tak strmé, že hned prví den byl uzavřen krkolomný sjezd pro kočárky. Velmi problematický vnitřní dopravní okruh byl dědictvím. Nové územní a politické orgány v roce 1990 musely okruh dokončit, udělat to jinak už nešlo. (Jakousi omluvou tvůrcům okruhu, který oddělil nádraží od města, může být počin Pražáků, kteří zase oddělili Národní muzeum od Václaváku.)

Nedá se říci, že by radnice dopravní problematiku řešila málo. Zahlcenému viaduktu se odlehčilo postavením rychlostní komunikace z Klaudy přes Okružní na Nádražní. Dráhy pomohly novými železničními mosty. Postupně se začala stavět zanádražka. Jen ustoupil do pozadí neúprosný trend poměru mezi počtem obyvatel a počtem aut. Kdysi připadalo jedno auto na 5 obyvatel, pak na 4, potom na 3 a po roce 1990 téměř jen na 2 obyvatele (včetně dětí). Zhruba při 93 000 obyvatel je to 45 tisíc automobilů. A bude ještě hůře, protože je pravděpodobné, že poměr bude dále klesat na 1,9, pak 1,8, možná na 1,5 a někde v Americe je údajně poměr 1:1.

K dopravě patří také parkování vozidel. Před rokem 1990 řešila radnice problém parkování zřízením odtahové služby, později „botičkami" 
a různě měnila ulice na jednosměrky, ale nepohnulo se to. Zejména botičky nic nevyřešily.

JAN SCHINKO