Jana Samohýla, vyučujícího filozofie a religionistiky na Teologické fakultě Jihočeské univerzity se ptá impresário Pavel Šmíd.

Jak bys v několika větách popsal práci akademika?
Moje práce má tři oblasti. Oblast výuky, která se často proměňuje a má svou náročnost. Dále je to oblast badatelská, která obnáší psaní odborných textů, zde si musím povzdychnout, jak málo se texty filosofické a religionistické čtou. A poslední je oblast organizační, já dnes pracuji jako vedoucí katedry, připravujeme nové obory nebo ty stávající obnovujeme a podobně.

Poslední dárek, který jsem od tebe dostal, byl turistický průvodce Jihočeským krajem. Nakolik se ty cítíš být Jihočechem?
Do Českých Budějovic jsem se přistěhoval s rodinou v roce 1996. Rychle jsme zde zdomácněli, okolí, příroda, přátelé i samo město mně přirostlo k srdci. Přesto v dnešním globalizujícím se světě je nesnadné pro člověka zakotvit a zakořenit, specifika a tradice určitého kraje se rychle ztrácejí. Ale jádro všech tradic jsou vztahy mezi lidmi, kteří jakoukoliv tradicí žijí. Je nesmírně důležité udržovat místní nebo i sousedské vztahy, velmi obdivují každého, kdo dělá něco pro druhé. Ale co se týče mého jihočešství, tak ani já nevím komu mám fandit, když spolu hrají fotbalisté Dynama a Bohemky.

Můžeš přiblížit svou „pedagogickou“ cestu před zakotvením na Teologické fakultě Jihočeské univerzity?
Na Teologickou fakultu jsem nastoupil v roce 1996, ale celou dobu i dnes souběžně jsem učil a učím na různých gymnáziích. Nejdéle na Česko-anglickém v Suchém Vrbném, dnes na Jirsíkově gymnáziu. Pro mě však je důležitější „role učitele“. Dnes jsem na své povolání hrdý, ale i k tomuto postoji vedla klikatá cesta. Vidím své povolání jako možnosti setkávat se, diskutovat a inspirovat mladé lidi. Školu pak jako jedinečné prostředí pro komunikaci a socializaci v obou směrech (učitel – student a student – učitel).

Již 15let jsem nevkročil na půdu Teologické fakulty (od promoce), co by mě tam mohlo opět nalákat?
Fakulta se ohromně změnila, je zde přes tisíc studentů, nové obory sociální, pedagogické, teologické a pochopitelně filosofické. Pracuje se zde více profesionálně, ale pořád je to škola, která je místem různých setkání a zajímavých možností.

Teologická fakulta, katedra filosofie. Co si pod tím mohou představit mladí středoškoláci, kteří se teprve rozhodují o dalším studiu? Jaké uplatnění vlastně mají absolventi Teologické fakulty?
Studenti na naší fakultě se při studiu oboru Humanistika seznámí s dějinami filosofie, se systematickou filosofií, s různými náboženstvími a kulturami. Ale já chápu filosofii především jako určitou „provokaci“ vůči myšlení dnešního světa. Filosofie přichází s hypotézou, že svět má smysl, že je z určitého hlediska „v celku“. Myslím, že tento typ myšlení má široké uplatnění v dnešní relativizující se společnosti. Co se týče uplatnění studentů, je toto pro mě podstatnější než výběr další školy či zaměstnání.

Úspěšně jsi mě dohnal v počtu dětí (4), jaký význam má pro tebe rodina?
„Roli manžela a otce“ cítím jako to nedůležitější v mém životě, to co mi přináší radosti, starosti a především inspiraci. Ale to neznamená, že se mi tyto role daří zvládnout, to se zeptej mé milé ženy.

Jak bys z pohledu filozofa jednoduše, polopaticky odpověděl na otázku: „Jak je možné, že ten čas letí stále rychleji?“
Naše evropské myšlení chápe čas lineárně, což se dnes jeví jako běh od úkolu k úkolu, od povinnosti k povinnosti. Kdysi jsem četl úsměvnou úvahu Samoánského kmenového náčelníka po návštěvě Evropy, který uvažoval nad tím, jak nás ovládá čas (hodinky na ruce či na věžích). Vnímat aktuální chvíli i třeba v souvislosti s přírodním cyklem, být soustředěný na přítomný okamžik, by možná bylo řešením tvého povzdechu, že všechno letí.
Díky za otázky, měj se a někdy zajdeme na jihočeské pivo.
 Jan