Dalšími postavami jsou třeba čarodějnice, hejkal, víly nebo vodník či zvířata se symbolickou povahou. Ve své novince se věnovala také stále živým svátkům a tradicím. „Jako jsou Mikuláš, Vánoce, masopust, Velikonoce, pálení čarodějnic a dušičky, ale přidala jsem i starší krásné zvyky a slavnosti, mezi kterými najdeme svatojánskou noc, žně, svatého Martina, či Lucie,“ vyjmenovává Ludmila Bakonyi Selingerová. Knihu doplňují bohaté ilustrace Jakuba Dvořáka a pobaví prý klidně již dvou a tříleté děti objevující svět. „Pro předškoláky a mladší školáky zase figuruje v říkankách humor a hlubší poznání naší kultury a tradic,“ myslí si.

Ludmila Bakonyi Selingerová, autorka již čtrnácti knih pro děti, se věnuje pohádkám od roku 2011. „Začala jsem psát pohádky velmi intuitivně, na základě lásky k přírodě, osobního estetického cítění a pedagogické praxe. Šlo spíše o vzdělávací a moderní formu pohádek,“ vypráví. Za čas dostala chuť dostat se „pod povrch“. „Narážela jsem na velmi zajímavé informace o historii pohádek, která se propojuje s folklorem a naším duševním dědictvím,“ líčí autorka, kterou vždy bavil dějepis. „Takže jsem si začala systematicky vyhledávat přednášky, články a knihy z etologie, psychologie, mytologie a dělala si z toho vlastní informační zdroje,“ vysvětluje dlouhodobý proces „sběru“ pohádek, postav a zvyků.

Ludmila Bakonyi Selingerová alias Pohádková Lída vydává knihu říkanek Pohádková expedice.Ludmila Bakonyi Selingerová alias Pohádková Lída vydává knihu říkanek Pohádková expedice.Zdroj: Annie Vetyšková Photo

Při svém bádání narazila Ludmila Bakonyi Selingerová také na spoustu překvapujících zajímavostí. „Například vodníky se stávají nešťastní lidé, kteří ukončí svůj život skokem do vody. Víly jsou zase mladé dívky, které nešťastně zahynou ještě před svatbou, nebo maminky, které přijdou o život u porodu. Proto také za letních nocí lákají k tanci mládence, protože ze světa odešly nenaplněné láskou,“ prozrazuje pozoruhodnosti a dodává: „Jsou to krásné příběhy, i když smutné.“ O zvycích se například dozvěděla, že maškarní průvody, jaké dnes známe z masopustů, se pořádaly o různých příležitostech několikrát ročně. „Lidé se rádi převlékali za zvířata a mýtické postavy. Zřejmě je to pozůstatek předkřesťasnkých dob,“ říká. Zjistila také, že naši předkové při významných dnech rádi věštili a sledovali znamení. „Předjímali budoucnost z kýchání, ptačích a zvířecích zvuků, počasí, nebo i z toho, kdo přišel ten den jako první na návštěvu,“ uvádí.

Ludmila Bakonyi Selingerová alias Pohádková Lída vydává knihu říkanek Pohádková expedice.Ludmila Bakonyi Selingerová alias Pohádková Lída vydává knihu říkanek Pohádková expedice.Zdroj: Annie Vetyšková Photo

Ludmila Bákonyi Selingerová se před čtyřmi roky přestěhovala z Prahy na Prácheňsko poblíž Horažďovic. Nový domov ji prý velmi inspiruje i díky držení tradic, které jinde již vymizely. „V Praze zkrátka člověk, ať se snaží sebevíc, je od krajiny a tradic docela odstřihnutý. Je to rychlá a pulzující metropole. Když se potom najednou ocitnete v usedlosti ze 17. století, kde jsou ještě původní klenby a topí se ve staré peci, začnou vám ty znalosti najednou skutečně ožívat,“ popisuje prožitky ze Šumavy Pohádková Lída a tvrdí: „Daleko víc chápu, jak se dřív žilo, rytmus člověka v hospodářství, temné večery s pohádkami a předením u ohně.“ Kdepak se bude odehrávat děj další knihy? „Ve zvlněné krajině zahalené mlhou, ze které vystupují velké balvany kolem cest a zní hlasy ovcí z pastvin,“ nastiňuje pohádkový fantasy příběh pro dospělé v prostředí jejího domova autorka, jíž ovlivnila hodně také její babička, folkloristka, spisovatelka, ilustrátorka a sběratelka lidového umění Kamila Skopová.

Ludmila Bakonyi Selingerová alias Pohádková Lída vydává knihu říkanek Pohádková expedice.Ludmila Bakonyi Selingerová alias Pohádková Lída vydává knihu říkanek Pohádková expedice.Zdroj: Annie Vetyšková Photo

Jak se vlastně Ludmila Bakonyi Selingerová stala Pohádkovou Lídou? „Pohádky a příběhy byly vždycky můj svět. Strašně ráda jsem fantazírovala, píšu od dětství. I v té době jsem již chodila na dramaťák a ve volném čase režírovala dětská vystoupení na dovolených,“ vypráví spisovatelka, která pak v rámci pedagogické činnosti deset let tvořila pro svěřené děti říkanky či divadelní scénáře. Pak už byl jen krůček k vlastní tvorbě. Ludmila Bakonyi Selingerová psala do časopisů Raketa či Dráček, také založila Divadlo Pampeliška a jezdila s vystoupeními po školkách i na festivaly. „Zkrátka můj život se stále kolem příběhů otáčí. Když jsem tedy hledala nějaký vhodný pseudonym, aby si lidé nemuseli pamatovat mé dlouhé jméno, Pohádková Lída mě napadla skoro hned,“ vzpomíná.

Pohádkám se věnuje také se svými dětmi. „Teď jsem zrovna ve fázi intenzivního mateřství,“ usmívá se matka šestileté a roční holčičky a nevlastního dvanáctiletého syna. „Se staršími dětmi hodně fantazírujeme, vymýšlíme příběhy na vycházkách, opřádáme jimi, co zajímavého potkáme, a jejich přeřeky nebo hry jsou pro mě velkou inspirací,“ přiznává. Starší dcera je na matčiny knihy hrdá a ráda je ukazuje spolužákům, syn rád vytváří a kreslí společné příběhy.

Ludmila Bakonyi Selingerová alias Pohádková Lída vydává knihu říkanek Pohádková expedice.Ludmila Bakonyi Selingerová alias Pohádková Lída vydává knihu říkanek Pohádková expedice.Zdroj: Annie Vetyšková Photo

Pohádková Lída vyženila příjmení Bakonyi z maďarského jazyka po manželově otci, který pochází ze slovensko-maďarského pomezí. „Bakonyi se totiž v Maďarsku jmenuje pohoří a bývali tam obávaní zbojníci. Říkalo se jim Bakonyi betyár a dosud je to jakési označení rošťáka,“ objasňuje u nás nezvyklé příjmení.

Pohádková Lída nelení. Brzy spisovatelce také vyjdou pracovní listy Jak na pohádku, kniha Je mi skvěle, která ukáže předškolákům a školákům jak prospívat, a pohádka s pracovními listy Zoubková víla. Dále bude přispívat do sbírek Pohádky na dobrou noc a Vánoční pohádky.

Jak moc se liší naše a zahraniční pohádky?
Příběhy se liší stát od státu, ale máme takovou společnou oblast, kde se kostry pohádek v různých variantách opakují. My patříme do oblasti střední Evropy, kde jsou podobné postavy a zápletky. Naše české unikum jsou ale hloupí čerti, co je přelstí obyčejný člověk. To by si jinde nedovolili. Odlišné příběhy jsou třeba na Balkáně, nebo u východoevropských národů. Čím jdeme dál, tím méně pochopitelné jsou pro nás vyvození z příběhů. Třeba africké, asijské nebo indiánské pohádky jsou moc zajímavé, ale pro dětské čtenáře neuspokojivé. Končí totiž často nedobře, nebo i z našeho pohledu nesmyslně. My máme rádi své dobré konce a logické vyvození.