Platí ještě rčení: Co Čech, to muzikant? Kde podle vás mělo svůj původ?
Tohle myslím platilo nejen 
v Čechách a bylo to dané dobou, kdy nebyly televize a rádia a lidé si prostě zpívali nebo hráli. Dnes neznají děti základní písničky, někteří téměř nic. Poslední dobou přibývá případů, že dítě vůbec neví, co to zpěv je, vůbec nedokáže vyloudit z hlasivek tón, což je dost špatné.

Září bývá dobou příchodu nováčků do ZUŠ, kolik procent 
z nich vytrvá až do června?
Nevím, jak u jiných, ale u mne většinou zůstávají celé dva cykly, to je přibližně 12 let 
a dost často je následují sourozenci a v poslední době už 
i jejich vlastní děti.

Některé školy dnes shánějí žáky, jak mohou. Platí to i o základních uměleckých školách, nebo nedostatečný zájem
vůbec nepociťujete?
Vyučuji obor klávesové nástroje, který je vlastně výukou převážně populární hudby. Žáci mají možnost hrát hity, zpívat si je s vlastním doprovodem nebo s podkladem, takže je to vlastně zábava jak pro mne, tak pro žáka. A pokud se dělá hudba formou zábavy, žáků je vždy dost. Myslím si, že nyní v letech tak zvaných silných ročníků je dětí v uměleckých školách dostatek. Ovšem některé obory, jako například žestě, se dnes v období multimediální doby vytrácejí.

Jaká je vaše nejoblíbenější skladba v divadle a soukromě?
V divadle jsou to především nádherné operní arie romantických  skladatelů. Měl jsem tu čest s orchestrem divadla doprovázet světového tenora Josého Curu jak na otáčivém hledišti  v Českém Krumlově, tak při koncertech v Bratislavě a Ostravě. Zpíval tak krásné arie, že není možné určit, která byla lepší. V soukromí  nemám čas hudbu téměř poslouchat, protože ji vlastně profesně slyším celý den. Jestli si něco někdy pustím, tak  Plíhala, Olympic,  Nohavicu, Nezmary . Hudbu, která předběhla čas.

S Kateřinou Suchanovou pořádáte šansonové večery, jak si pro ně vybíráte repertoár, kdo 
z vás dvou má na to větší vliv?
Nepořádáme jen šansonové večery, ale společně i píšeme písničky. Já píšu hudbu, ona texty. Písničky z převzatého repertoáru vybírá Kateřina, protože je třeba vybírat skladby, které zpěvákovi sednout, a to nejlépe posoudí on sám. Jsou to především šansony o touze, lásce nebo bolesti. Jedním z našich společných  projektů bylo natáčení písničky Princezny a Popelky 
v Praze pro Radio Fenix 
ve formě videoklipu. Píseň jsem napsal asi před pěti lety  a ona ji nádherně zazpívala.

Je píseň, kterou máte na programu od počátku vašich společných vystoupení?
Ano, jsou to naše vlastní písně Kocour, Baletka, Popelka 
a Snění. Jak jsem již psal, 
z Popelky byl udělán videoklip a Snění zaznělo ve finále soutěže Jihočeský vrabčák 
v podání Kateřiny v roce 2008. Jsou to písně výhradně s klavírním doprovodem, kde je důležitý text a pěvecký projev.

Může se začít učit hrát i dospělý, bez dřívější průpravy a máte takové případy?
Ano. Je spousta dospělých lidí, kteří se nemohli dříve 
z určitých důvodů učit  hrát
a chtějí si to splnit v pozdějším věku. Přistupují  potom k tomu více zodpovědně. Můj syn Ondřej také vymyslel projekt Za půl roku na piano, v němž nabízí, že se člověk může naučit za půl roku 
na piano zahrát každou svoji oblíbenou píseň. Dnes už pořádá kurzy na toto téma, které se těší veliké oblibě.

Kolik dnes stojí hodina výuky 
v ZUŠ?
V ZUŠ na Piaristickém náměstí stojí školné na půl roku 1800 Kč a obsahuje hodinu hry na nástroj, hodinu hudební teorie a hodinu komorní hry nebo sborového zpěvu týdně. Takže je velmi levné.

Pořádal jste i soutěž Zlatý mikrofon. Kolik let a kolik se odhadem účastnilo dětí?
Soutěž Zlatý mikrofon měla velkou popularitu. V posledním pátém ročníku bylo celkem 120 přihlášených dětí. Finále probíhalo v Koncertní  síni Otakara Jeremiáše, kde za účasti sponzorské firmy předali vítězům skutečné funkční zlaté mikrofony. 
Ze soutěže vzešlo moc dobrých zpěváků. Soutěž jsem přestal dělat z důvodu, že odmítám čekat, jestli mi město dá, nebo nedá grant, bez kterého soutěž dělat nelze. A potom ještě jsem nerozchodil to konečné vyúčtování, kde se musel prokázat každý halíř. Jsem člověk, který si v životě nenechal nic, co mu nepatří a tohle mne fakt uráželo.

Také sám skládáte, která je vaše poslední skladba a kdy bude mít premiéru?
Poslední skladba, na které pracuji, je Muzikál Eliška Kateřina Smiřická, kde bude přibližně 15 písní, duetů a orchestrálních ploch. Bude mít premiéru při příležitosti  výročí města Jičína v květnu 2016 v Jičínském divadle. 
Na muzikálu se budou podílet zpěváci jičínské umělecké školy, kteří vzešli z konkursu, velký orchestr školy , výtvarníci, žáci baletního 
a dramatického oddělení 
a také spousta dalších nadšenců.Už nyní to vypadá na veliký hudební projekt, který bude vrcholem těchto slavností.

Složil už jste něco na objednávku?
Všechny skladby vznikají vlastně na objednávku, ale to na co se delší čas specializuji, je instrumentace hudby 
na objednávku…
Spolupracuji s uměleckými školami v Čechách i v zahraničí v oblasti – ušití aranže
na míru pro obsazení orchestru, které daná škola má. Prostě pro každého hráče vytvořím vlastní part podle jeho hudebních schopností, a tudíž si všichni žáci i ti nejmenší si mohou zahrát v orchestru. Tato činnost začíná mít mezi školami velkou popularitu.