Pravidelný výcvik musí bez pardonu absolvovat každý strážník městské policie v krajském městě.

Opakované prokazování fyzické, taktické i odborné způsobilosti k vykonávání této práce vyžaduje právě zaváděná reforma městské policie.

Jak takový výcvik vypadá v praxi, jsme se mohli přesvědčit nejen na vlastní oči, ale dokonce i na vlastní kůži.

A upřímně, procházka růžovým sadem to rozhodně není.

Sebeobrana není všechno

„Strážník musí ovládat hmaty, chvaty, údery, kopy, pádovou techniku, aplikaci obušku s kolmou rukojetí, poutací techniku, všechny prvky sebeobrany, samozřejmě také svou zbraň a musí dobře vědět, kdy jakou techniku použít,“ zdůrazňuje k dlouhému výčtu dovedností mužů a žen v uniformách expert na výcvik u českobudějovické městské policie Martin Kamiš.

Cvičit by se mělo pravidelně. „Záleží na stavu veřejného pořádku a početním stavu hlídkové služby. Snahou je dosáhnout stavu, aby strážník absolvoval výcvik minimálně jednou za dva měsíce.“

Příprava týmu městské policie rozhodně nespočívá pouze v tréninku sebeobrany, ale například i v právní přípravě, pilování taktiky. Podstatnou roli hraje i schopnost rychle se rozhodnout.

„Strážník bývá v prvním okamžiku vůči pachateli v nevýhodě. Zasahuje v situaci, kdy si agresor diktuje podmínky. Účelem výcviku je naučit strážníky, jak tyto nevýhody v první fázi zásahu smazat a zahájit boj za pokud možno rovných podmínek,“ vysvětluje Kamiš.

Donucovací prostředky

Použití natrénovaných technik sice nebývá denním chlebem každé hlídky, ale čas od času k nim sáhnout musí. „Ve většině případů se strážník s občanem domluví bez použití donucovacích prostředků, nicméně v současné době v jistých oblastech násilí ve společnosti graduje a strážník se s ním setkává častěji než normální občan. Znamená to tedy i fakt, že občas donucovací prostředky musí použít. Stává se to zejména během noční služby, že tyto prostředky hlídka musí použít. Zatím jde o ojedinělé případy, ale vyskytují se,“ potvrzuje učitel sebeobrany.

Dobré rady občanům

O vlastní bezpečí má v poslední době obavy čím dál více obyvatel krajského města a láme si hlavu otázkou, co je dobré udělat, pokud právě na ně vyrukuje lupič nebo násilník. „Člověk by měl vždy dodržovat bezpečnou vzdálenost od možného pachatele, nechovat se jako snadná oběť, neprovokovat jej a vykazovat známky energie,“ radí Kamiš. „Je dobré zamezit tomu, aby vás pachatel mohl přepadnout ze zálohy, kdy o jeho přítomnosti nevíte a v okamžiku, kdy na vás zaútočí, ochromí vás úleková reakce a jako nevycvičený laik nejste schopni účinně reagovat.“

V případě, že pachatel vyhrožuje zbraní, nedoporučuje se zkoumat, zda je zbraň funkční, nebo jde o atrapu. „Pakliže na vás míří pachatel zbraní, nedoporučuji provádět jakékoli prudké pohyby. Ačkoli je to pro oběť těžké, snažte se pachatele uklidnit, nestresovat jej a vyhnout se zbytečnému použití zbraně. Pokud nemáte možnost se bránit, je lepší nechat pachatele utéct i s lupem,“ zdůrazňuje Kamiš.

Výcvik se služební zbraní

Naopak strážníci městské policie služební zbraně používat musí.

Dosud to nebylo v praxi v terénu třeba, ovšem v rámci střelecké přípravy na střelnici Policie ČR pilují nejrůznější možné situace.

„Nováčci v rámci rekvalifikačního kurzu absolvují zkoušky nutné k získání zbrojního průkazu skupiny D. My pak na tom musíme stavět dál. Poté, co strážník dostane do krve ovládání zbraně v klidu bez stresových situací, přecházíme k další fázi výcviku, kde se dotyčný učí zbraň ovládat dynamicky, veškeré pohyby provádí v rychlosti a nakonec i ve stresu a zátěžové situaci, abychom se co nejvíce přiblížili realitě na ulici. Důležité jsou ve výcviku i prvky obrany služební zbraně proti odcizení a pochopitelně i využití zbraně i v rámci legislativy.“

Ta říká, že služební zbaň může strážník použít v případě nutné obrany nebo krajní nouze, anebo v případě, že chce zadržet pachatele, kterého nemůže zadržet jiným způsobem a použití donucovacích prostředků bude zřejmě neúčinné.