Mgr. František Talíř (KDU-ČSL), 1. náměstek hejtmana, má na starost:
• Životní prostředí, zemědělství, lesnictví, rybářství, myslivost
• Cestovní ruch a přírodní atraktivity
• Regionální rozvoj
• Přeshraniční spolupráci v rámci svěřené kompetence

„Nesmírně mě tato práce naplňuje. Politiku vnímám jako službu, ve které se dá k něčemu konkrétnímu dobrat. Je to úplně normální věc, které je třeba se s nadšením věnovat,“ říká. Je prý celoživotní optimista a ani po roce v nejužším vedení kraje neztratil nadšení. „Asi je to dáno i tím, že jsem do toho šel bez iluzí a rád se nechávám se překvapovat hlavně tím pozitivním.“

A co vás překvapilo ze všeho nejvíc?

Určitě jsou to stovky skvělých lidí, které jsem za ten rok potkal. Snažím se maximálně jezdit do terénu, za zemědělci a výrobci potravin, potkávám se s lidmi ve školách, nemocnicích, sociálních zařízeních. Všude narážím na úžasné lidi, pravé srdcaře. Nebo za mnou nedávno na úřad přišla paní, jestli bychom nemohli udělat něco s jejich zanedbanou obecní alejí. To jsou zase lidé, kterým jde o přírodu, o jejich okolí, a přitom z toho nemají profit. Ve zkrášlování a ozeleňování jižních Čech se snažím pomáhat i mnoha spolkům a neziskovkám. My jako kraj jsme tu od toho, abychom jak obcím, tak lidem co nejvíce pomohli v realizaci jejich vizí.

Je i něco, co vás zklamalo?

Asi jediná věc… Člověk přijde a čeká, jak rychle všechno pojede. Naráží ale na spoustu často uměle vytvořených překážek, proč něco nejde. Musí hledat cestu, někdy trvá, než se něco prosadí. Z čistě byrokratického hlediska je všechno pomalejší, než by člověk chtěl. To je dané státem, legislativně sešněrované. I když něco chceme rychle prosadit, protože to máme v programu, ono to nejde.

Na starosti máte životní prostředí, zemědělství nebo cestovní ruch, to všechno jsou spojené nádoby. Řešíte tedy i Šumavu a následky kůrovcové kalamity.

To ano, všechno je velmi provázané a je třeba to koordinovat a vést dialog u jednoho stolu. Pokud jde o Šumavu, mám k ní velmi srdeční vztah a s radostí sleduji, jak naše zelené plíce zase zarůstají. Jsem zároveň čerstvě zvoleným členem Rady Národního parku, což je neplacená funkce. Všichni, co tam jsme, chceme mít Šumavu zelenou, ale každý by na to šel trochu jinou cestou. Pokud to jen trochu jde, je třeba diskutovat a dávat co největší prostor odborníkům. A jestliže se neshodneme, je třeba to respektovat, ale zároveň co nejvíc přispět k dialogu, o to se snažím já a svou roli vnímám jako do jisté míry koordinátora – a ta mě bytostně baví.

Kdybyste měl vybrat pár projektů, které se vám za ten rok v politice povedly, jaké by to byly?

Radost mám třeba z nového dotačního titulu, který souvisí s dostupným bydlením a pochází z naší lidovecké dílny. Přišli jsme s ním s Janem Bartoškem, Šimonem Hellerem a Robertem Hunešem a koalice ho odsouhlasila. Přispíváme obcím na projektovou dokumentaci bytových domů. Hned první rok se nám přihlásilo dvacet obcí a alokace 8 milionů korun byla obratem vyčerpaná. Určitě chceme pokračovat i příští rok. To může udělat kraj, obce pak musí se státem hledat peníze na realizaci. I to je ale způsob, jak dát lidem šanci založit tu rodinu a pracovat tu, což je pro nás lidovce klíčové téma.

Jako koalice jsme přišli s vizí propojit školy s lokálními farmáři, zrovna pro ně vytváříme internetové tržiště, kde si školy budou moct nakupovat potraviny napřímo. Hodně na tom pracoval kolega Pavel Klíma (TOP09), náměstek pro školství. Po podobné službě je velká poptávka, je to cesta, jak inteligentně pomoct místním farmářům s odbytem a jak odstranit nadbytečné mezičlánky v řetězci. Na Živitelce jsme udělali výkop, teď to dolaďujeme, spolupracujeme i s Agrární komorou.

Chcete své zkušenosti předat i dalším mladým lidem a zlákat je do politiky?

Moc rád. Mandát je pro mě důležitý i v tom, abych ukazoval, že politika je úplně normální věc. A je potřeba, aby se jí někdo věnoval. Aby si vybral stranu, která je mu nejbližší, a pustil se do toho. Jinak nechává prostor lidem, se kterými nemusí nutně souhlasit. Když se člověk stane členem strany, nemusí si s ní ve všem notovat, naopak ji sám spoluvytváří a může ji pomáhat změnit. Já to beru s pokorou a myslím, že pokud chceme obrozovat demokratický systém, cesta vede přes strany. A ty na tom nejsou dnes personálně nijak slavně. I starostové v obcích často nemají svoji práci komu předat, a pak se stává, že se toho chopí lidé, kteří si chtějí co nejvíc urvat pro sebe.

Často s sebou beru do terénu i své vrstevníky, kamarády nebo dobrovolníky, aby viděli reálnou politiku v praxi. Všem říkám, že já jsem sice mladý lidovec, ale oni ať si vyberou, co je jim blízké, a ať se nebojí do toho vlaku nastoupit. Buď zjistí, že to není nic pro ně a zase z něj vystoupí, anebo se v tom najdou a možná budou v budoucnu kandidovat.

Zmínil jste, že za vámi chodí lidi na úřad. Dveře vaší kanceláře jsou tedy otevřené pro každého?

Ano, je to úplně přirozené. Lidé už si zvykli za ten rok na krajský úřad chodit. Není to žádný nedobytný hrad. Chodí i školy, zrovna za mnou byli maturanti z Biskupského gymnázia, provedl jsem je po budově a byl jsem z nich a jejich otázek opravdu nadšený. Byli za mnou třeba i čtvrťáci ze Základní školy Baarova. Už jen to, že mezi nimi a úřadem vzniká nějaký vztah, je důležité. Je to dům otevřený pro všechny Jihočechy…

Odpověď na otázku, jestli máte tedy v plánu v politice zůstat, je, zdá se, jasná. Zaječí úmysly zatím nemáte?

Politika mě obrovsky baví, protože mi dává každý den smysl. Podnětů je spousta a věci se dají posouvat. Mým cílem je využít svůj mandát pro Jihočechy na maximum, zbývají mi tři roky, a pak bych v politice rád pokračoval, je to fajn řemeslo. Samozřejmě pokud mě lidé budou chtít. A snad nevyhořím…