Ve čtvrtek měl náš pomocný biskup Mons. Pavel Posád narozeniny. Je mu 65 let. Půlkulatiny oslaví dle jeho slov s velkou vnitřní vděčností Bohu za dar života, své rodiče, sourozence, rodné místo a rodný kraj. Společně s biskupem Vlastimilem Kročilem, kněžími a jáhny se ve čtvrtek ku příležitosti tohoto jubilea všichni společně setkají ve Štěkni, kde bude slavená mše svatá. „Budu tedy slavit v okruhu svých nejbližších mně svěřených a mně velmi milých lidí,“ říká oslavenec.

VEDL MĚ HOSPODIN
Na otázku, jak by zhodnotil svůj život od doby, co se rozhodl dát se stoprocentně Kristu, Pavel Posád odpověděl: „Po 41 letech kněžství mohu říct, že můj život byl velmi krásný, dobrodružný i náročný. Zpětným pohledem opravdu vidím, že mě po těchto cestách vedl Hospodin. A chodit po jeho cestách je velikou radostí i pokojem. A za tu cestu chci Bohu děkovat. Já jsem v životě tisíckrát poznal, že to, co si chystáme my v životě, naše plány a představy, je velmi šedé a ponuré oproti tomu, když se necháme vést boží moudrou prozřetelností. Když žijeme svůj život podle boží vůle, Bůh nám připravuje tak fantastické cesty, že nikdo z nás by nám takovou cestu nevymyslel. To je mé svědectví.“


„Skutečně máme být světlem světa a solí země. Máme tomuto světu dávat chuť, 
aby byl tento svět stravitelný, chutný a aby se nekazil. A světlo, aby lidé nebloudili v temnotách.“

VZKAZ OD PŘÁTEL:Vzpomínky na svou primici neboli první mši svatou má pomocný biskup velmi živé. Bylo to 2. července v jeho rodném Budkově u Moravských Budějovic. Podle jeho slov se každý novokněz těší na svou první veřejnou mši svatou asi tak, jako se ženich a nevěsta těší na svou svatbu. Kázal místní farář a vše prý šlo hladce. Primicí se tak vlastně rozloučil se svým domovem a další týden se takzvaně vydal do světa na své první působiště do Pozořic u Brna. Od té doby putuje dodnes. Prošel čtyři dicecéze v Čechách a na Moravě a stále se stejnou radostí a zápalem se snaží sloužit Pánu.



BUĎME JAKO VLAŠTOVKY
Není tomu ani týden, co Pavel Posád při svém kázání vyprávěl příběh o vlaštovičkách. „Je to jakási ilustrace toho, kdy Pán Ježíš říká, nestarejte se příliš úzkostlivě o zítřejší den, neboť dnešní den má dost svých vlastních starostí. My lidé jsme často ustaraní, tam je důležité říci, že Pán Ježíš neříká, nepracujet, nepodnikejte, nesnažte se. To ne, to máme dělat. Ale říká, nebudtě ustaraní, nestarejte se příliš. Příkladem nám mají být vlaštovky, které po celodenní námaze usednou na drát a místo stěžování si zpívají ke slávě Hospodina. Příběh vypráví, že se ještě nestalo, aby vlaštovka řekla: „Kmotra, časy jsou zlé, je to těžké, much je stále méně, co budeme dělat? Čím se budem živit?“ Místo toho usednou a chválí Boha, který je stvořil, a který jim dal život. To se od nich můžeme učit.“

DESET LET BISKUPEM PTUJSKÝM
Každý biskup, který nemá vlastní diecézi, je jmenován Svatým otcem na titul nějaké zaniklé diecéze. Pavel Posád byl původně jmenován jako sídelní biskup do Litoměřic a když byl později přeložen do Českých Budějovic, byl jmenován titulárním biskupem Ptujským. Je to deset let. „Titul může dostat člověk kdekoli na světě. Často to bývají místa někde v Africe. Jistě každý biskup, který tento titul dostane, si to místo také zamiluje.



Když jsem tam byl jmenován před těmi deseti roky, ozvali se mi i představitelé Ptuje, pozvali mě tam a navázali jsme spolu krásný vztah. Mě v tu chvíli považovali za svého biskupa, protože tam je moje titulární sídlo. Takže, když jsem odcházel z Litoměřic, loučil se tam se mnou uložený světec a spolupatron města sv. Viktorín Ptujský. Možná, že v tom byla nějaká věc boží prozřetelnosti, že jsem byl věnován právě do Ptuje. Pro mě to znamená radost, že je tady v Evropě místo, kde mám jakési kořeny té své služby.“


J. E. Mons. Pavel Posád, pomocný biskup českobudějovický, titulární biskup ptujský se dne 28. 6. t. r. dožívá „kulatého“ životního jubilea.

Je to jistě příležitost připomenout si jeho osobu a osobnost, v souvislostech jeho životní kněžské dráhy, a veřejné role. Oblíbený biskup litoměřický, pomocný biskup českobudějovický, a letos již desátým rokem titulární biskup ptujský, význačný představitel a i prezident České katolické charity, to jsou pomyslná zastavení na cestě životem.

Pomocný biskup je v tom nejkrásnějším slova smyslu pomocníkem. Pomocníkem jak našemu sídelnímu biskupovi J. E. Mons. Vlastimilu Kročilovi, tak ale i pomocníkem nám všem, zejména těm, kteří pomoci nejvíce potřebují, totiž příjemcům charitní práce a charitativních snah vůbec. Navíc, oblíbenost otce biskupa Pavla mezi mládeží se stala v naší diecézi příslovečnou.

Titulární biskup ptujský je jistě důstojným symbolem a dá se říci osobním klenotem otce biskupa Posáda. Ptuj ve Slovinsku, jihovýchodně od Mariboru, kdysi Potovium, je staré římské městské založení. Je to jedno z nejstarších měst v Evropě vůbec. Ve znaku má pověstný „Ptujský kříž“, který se stal i součástí osobního znaku pana biskupa. Jakoby to ani nebyla náhoda, ale jakýsi úradek, že státní svátek Slovinska, tzv. Den státnosti, a narozeniny pana biskupa se datumově téměř shodují.

Ad Multos Annos, otče biskupe, a po slovansku Mnoga ljeta! Za věřící naší diecéze a občany Českých Budějovic doc. Petr Petr