Do Čech přišel před osmi lety ze Slovenska. Silně ho zaujala kongregace bratří Nejsvětější svátosti, která v Českých Budějovicích v roce 1888 vznikla. Proto se po maturitě na gymnáziu v Michalovcích rozjel právě sem. Peter Madár začal v roce 2000 studovat na českobudějovické Teologické fakultě, v roce 2007 byl vysvěcen na kněze a před dvěma lety se stal rektorem kostela Panny Marie Růžencové, tzv. Petrinského kostela v Budějovicích.

O kongregaci, která ho do jižních Čech přivedla, říká: „Řád má za cíl práci s mládeží, hlavně s chlapci. Ale ne úplně tak, jak to dělají Salesiáni, přímo na ulici. Bratři vytvářeli internáty a učili chlapce například i řemesla. Pro náš řád je nejdůležitější eucharistická úcta, úcta k Ježíši. Důležitá je  adorace Krista a péče o úctu k němu u lidí. Jde nám také o sebevydání," říká jeden z deseti členů kongregace.

Druhá světová válka spolu s komunistickým režimem byly příčinou toho, že bratři nesměli bydlet spolu, a i když  kongregace přežila díky „podzemním" členům řádu, bylo jich poskrovnu, nepřicházeli mladí a řád stárnul. „Nyní jsme tři v produktivním věku a jeden je důchodce, kterému je devadesát dva let. Je to takový náš otec. Máme pravidelná setkávání bratří, nejméně jednou za měsíc. Bydlíme u kostela Růžencové Panny Marie.  Ale studenti tu s námi nyní nejsou. Působíme jako faráři," říká Peter Madár.

V Písku byl ještě do nedávna internát, který bratři spravovali  a který byl založen v původním duchu kongregace.  „Hlavním zaměřením internátu není to, aby šli kluci studovat na kněze. Šlo o výchovu a vzdělání. V jižních Čechách byla spousta mladých, kteří chtěli studovat na střední škole nebo na gymnáziu a neměli na to peníze. Ať  už šlo o sirotky nebo poloviční sirotky. V třeboňském archivu jsou o tom záznamy. Tato péče byla důležitá zejména v době válek," vypráví mladý kněz Peter Madár.

Dneska pracují českobudějovičtí bratři Nejsvětější svátosti jinak. Starají  se o kostel Panny Marie Růžencové, světí bohoslužby a organizují kulturní program. Pod jejich záštitou pracuje i rodinné centrum Petrklíček. I když to prý pod vedením paní Hanky Doskočilové pracuje velmi samostatně. Nejbližší akce, kterou Petríni z kostela Panny Marie Růžencové, jak se řádu také říká, připravují, bude pouť rodin na svátek svaté Zdislavy.

„Můj klasický den je hodně naplněný setkáváním s lidmi. Základem je ranní mše. Pak zpovídám. A pak přichází různé rozhovory. Někdo chce soukromou zpověď, jiný si chce jen popovídat. Snažím se také o spolupráci s teologickou fakultou. Den nemám úplně strukturovaný," vypráví kněz, který právě prožívá Kristova léta.

Když se zeptáte na to, do jaké míry  se protnula jeho očekávání, když do Budějovic přicházel, s tím, co tu prožil, konstatuje skromně: „Je nás tu moc málo. Měl jsem na začátku různá očekávání, která nebyla naplněna. Ale časem jsem si uvědomil, že nejde tak o to si naplňovat svá očekávání nebo čekat, že moje očekávání někdo naplní. Důležitější mi připadá sžít se s bratry a hledat společně. Spíš mi život v kongregaci pomohl se některých očekávání zbavit."

Pokud vše dobře dopadne, pojede Peter Madár v příštím roce do Ugandy, kde jeho slovenský přítel, lékař Josef Šulada, pracuje na výstavbě nové budovy nemocnice. Ta se  stará hlavně o matky a děti s HIV a o to, aby se virem neinfikovaly děti při porodech či z mateřského mléka.

„Měl jsem v úmyslu jet do Afriky už letos, ale to zatím nevyšlo. Proto chci podpořit alespoň  ty, kteří tam být můžou. Rozhodl jsem se zatím alespoň zorganizovat v kostele 18. května benefiční koncert," vypráví slovenský kněz žijící v Čechách, který se chystá stát na delší čas kaplanem v Ugandě.

RADKA DOLEŽALOVÁ