Jméno Poněšice bylo zapsáno na pergamen nejpozději v roce 1407, o plných 85 let dříve, než se ke břehům Ameriky vydal Kryštof Kolumbus.

Drží pospolu

„Už včera se sešlo před kovárnou sedmdesát pět lidí, nehrálo se jako jindy, ale promítala se kazeta, připravená k výročí,“ řekl uprostřed sobotních oslav kronikář Jaroslav Novotný.


Přijeli i vzdálení rodáci. „Tady kolem kříže jsme se točily jako malé holčičky,“ vzpomínala při koupi suvenýrů za zvuků dechovky Božena Špičková se sestrou, které se odstěhovaly ještě jako Toušlovy v roce 1946 do Mariánských lázní. Nevelká vesnička v sobotu doslova praskala ve švech. „Poněšice dnes mají třicet osm stálých obyvatel a třicet dva čísel popisných,“ upozornil za hrdé pořadatele vydařených oslav Štefan Holda. „Je vidět, že lidé tady jdou dohromady, že tohle dokázali,“ zdůraznil Jaroslav Novotný s poukazem na nebývalou soudržnost starousedlíků a zdejších chalupářů.

Zvali každého

Přípravy oslav zabraly několik měsíců. „Nejvíce práce mi dalo sehnat adresy, abych na někoho nezapomněl,“ zmínil předseda poněšického osadního výboru Josef Havlíček. Za každou rodinu, která zde dříve žila, dostal někdo pozvánku a navíc zvali pořadatelé v širokém okolí.


„V sedmdesátých letech měla obec jen dvanáct obyvatel,“ připomněl kritická léta osady Karel Ouška, jehož rodina pochází z nedaleké Líšnice. Dnes je centrem Poněšic kovárna, opravená v roce 1992, kterou chtělo město Hluboká nad Vltavou, pod kterou Poněšice patří, původně nabídnout k volnému odprodeji. Ale místní si ji opravili a pravidelně se v ní scházejí starousedlíci i chalupáři. „Jsou tu samí dobří,“ ocenil vztahy s novými sousedy Novotný.

Lipová upomínka

Vedle pamětní desky se nedaleko kříže objevila i nová lípa. S hlubockým starostou Tomášem Jirsou se kmotry zasazení mladého stromku stali prostřednictvím symbolického přihrnutí země ke kmeni i jihočeský hejtman Jan Zahradník, prezident Agrární komory ČR Jan Veleba a zástupce Lesů ČR, hlubocký lesní správce Jan Zasadil. Lípa se dočkala nejen světské přízně. „Je to požehnání lidem, kteří budou užívat tu krásu. Nežehnáme ten předmět, ale tu snahu o zkrášlení přírody a obce,“ vysvětlil svou přítomnost a důvod požehnání duchovní správce vedlejší sedlecké farnosti jáhen Bořivoj Prajer.


Při oslavách zavlála nad vesničkou i neoficiální vlajka. „Nemáme jako obec právní subjektivitu, patříme pod Hlubokou. Udělali jsme ji jako občané, není úředně schválená,“ zmínil k vlajce, vytažené na stožár vedle silnice, Oldřich Přibík. „Autorkou znaku je Jitka Baliharová,“ doplnil Přibík.


Ve čtvrceném erbu nyní každý, kdo zavítá do vsi, uvidí ruku rytíře se dvěma loveckými šípy – znak rodu Poněšických a dále kovárnu a symbolické smrky a vlny jako lesy a řeku Vltavu v okolí Poněšic.