Podle Kosmovy kroniky unesl počátkem 11. století český kníže Břetislav I. z kláštera v bavorském  Svinibrodu svou budoucí ženu Jitku. Krajinu plnou hvozdů v okolí Svinibrodu nejeli tvůrci televizního filmu Břetislav a Jitka natáčet nikam za hranice, ale před devětatřiceti lety využili hlubokých lesů v Poněšické oboře u Hluboké nad Vltavou. První zmínku o starobylé oboře lze v archivech najít z roku 1628. Kromě toho produkce filmu využila i interiéry blízkého hlubockého zámku.

Vznik filmu Břetislav a Jitka má jasné jihočeské kořeny. Hledáte-li ve filmu celou plejádu herců z Jihočeského divadla, pak je to právě toto poutavé televizní dílko. Kromě hlavních protagonistů  dostali role Milan Jedlička, Karel Charvát, Karel Soukup, Otto Hradecký či Zdeněk Jarolímek. Většina z nich musela zvládnout jízdy na koni.  Pamatuje si to jejich kolegyně Hana Bauerová. Dodala, že někteří už v sedle seděli, protože Jihočeské divadlo dávalo několik let předtím na otáčku hru Sen noci svatojánské. „Kvůli tomuto natáčení vstávali v šest ráno, aby stihli hrát na otáčku v Krumlově," řekla Hana Bauerová.

Snímek z natáčení filmu Břetislav a Jitka. Na krásných sportovních koních jedou Břetislav Slováček, za ním František Lavička.Záběry se zvířaty se neobešly bez rad expertů. Těmi byli členové TJ Žižka ve Čtyřech Dvorech, například František Lavička, Jan Janovský či František Kokejl mladší. Všichni tři se objevili v komparzu. Nebát se koní se herci učili dva měsíce ve čtyřdvorské jízdárně a po okolních lesích a loukách. Na Františka Lavičku, kterého jihočeská sportovní veřejnost zná jako významného hokejbalového činovníka, se tehdy obrátil o pomoc vedoucí produkce Jan Balzer, pozdější manžel představitelky hlavní ženské role Elišky Havránkové-Balzerové. 
 

Koňák Lavička si vybavuje, že někteří herci už na koních  něco málo uměli. „Dobře jezdil například Zdeněk Jarolímek," řekl Lavička. Dodal, že ve filmu nebyly extrémně těžké jezdecké scény a vybraní koně patřili ke spolehlivým a klidným.

Podle Františka Lavičky se Poněšická obora ve filmu objevuje několikrát. Například hned v úvodu, kdy Břetislavova družina míří do Svinibrodu (Schweinfurtu), pak ve scéně s únosem Jitky i jindy.

Obora se dříve dělila na dvě části. Pravá strana bývala vždy volně přístupná, druhá měla vládní pověst a pohyb 
v ní se musel schvalovat.
Františka Lavičku divák 
v ději snadno pozná. Je hodně často vidět v družině Břetislava a zdobí ho mužná tmavá bradka.

Mezi zbrojnoši se často vyskytuje i dvacetiletý blondýn s delšími vlasy, který v některých scénách drží praporec: František Kokejl mladší, syn slavného českobudějovického operního pěvce a později činoherce. František Kokejl ml. tehdy studoval střední veterinární školu v Českých Budějovicích, a  protože to také uměl s koňmi, k natáčení ho převedl hlavní hrdina, Břetislav Slováček.

„Na film myslím dodnes 
s láskou, protože koně, to bylo odjakživa moje. Málem se stali také mým hrobem," řekl devětapadesátiletý muž, který před dvanácti lety utrpěl při pádu z koně velmi těžký úraz. Bojoval po něm o život. „Natáčení Břetislava a Jitky bylo pro mě životním zážitkem. Mohl jsem být ve společnosti takových herců, jako byl pan Bohuš Záhorský. To byl tenkrát už národní umělec," řekl František Kokejl, který žije 
v Trhových Svinech.

Dva dny po filmové svatbě se Eliška Balzerová sama vdávala

Záběr z filmu Břetislav a Jitka. Eliška Balzerová v hlavní ženské roli.Na televizní film Břetislav a Jitka má ty nejkrásnější vzpomínky Eliška Balzerová, pro niž má natáčení na jaře roku 1974 osudový význam. „Dobu vím přesně, protože poté, co jsem ve filmu natáčela scénu svatby s Břetislavem, klečíce v Poněšické oboře, dva dny nato jsem se vdávala já sama na Karlštejně. Bylo to 27. dubna 1974. Pamatuji si, že jsem se dohadovala s produkcí, jestli v titulcích budu ještě Havránková, nebo už Balzerová," popisuje.

Na jízdu na koni vzpomíná dnes už s úsměvem, ale tenkrát to pro ni taková legrace nebyla. „Panu režisérovi se líbil kůň barevně, byl to takový krásný plavák, ale nebyl vyježděný a hlavně neznal dámské sedlo. Jmenoval se Hubert. Když mě na něj posadili a padla klapka, což je úder dosti silný, kůň vyrazil a snažil se mě zbavit, otíral se o stromy v lese, na volnějším prostranství se vzpínal, zkrátka chtěl ten balík, visící na jedné straně setřást," vypráví Eliška Balzerová. Kůň se s ní zastavil až na návsi, kam trefil. Tam si ji vyzvedli filmaři.

Tehdy byla v angažmá v Jihočeském divadle a vzpomíná na to s láskou. „Našla jsem tam mnoho kamarádů, některé vídám dodnes. Ráda se do ´Budějc´ vracím. Kdykoli jedu kolem, zastavím se v divadle – divadelní vrátní to vědí – a sáhnu si na něj. Podívám se, co se hraje, kdo nový přibyl do souboru," napsala včera pro náš Deník Eliška Balzerová. Ta se přátelí s ředitelem ředitelem jihočeské scény Jiřím Šestákem od dob, kdy on hostoval v Divadle Na Fidlovačce. Tam je Eliška Balzerová teď ředitelkou. Jihočeské divadlo bylo její první štací a jak řekla: „Co je v životě poprvé, na to se nezapomíná!"

Záběr z filmu Břetislav a Jitka. Břetislav Slováček v hlavní mužské roli.Stejný vztah jako Eliška Balzerová má ke snímku Břetislav a Jitka dnes čtyřiašedesátiletý herec pražského Divadla Na Fidlovačce Břetislav Slováček. I on byl tehdy členem souboru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích.

„Nejvíce vzpomínám na koňáky, co nám pomáhali zvládnout jízdy na koních. To byli báječní chlapi. Pamatuji se, že jsem ve filmu jezdil na dvou koních, jeden se jmenoval Hurikán. Pokud se nepletu, byl už v tu dobu prodaný do USA. Jméno toho druhého koně už dnes nevím. Zkušenosti s koňmi jsem měl velmi chabé, ale ti koňáci mi to nevěřili," řekl Břetislav Slováček. Na koni se mu totiž podařilo  udržet, když se zvíře vzepjalo na zadních. Takový jezdec musí prý mít velkou sílu v nohách.

„Jinak to natáčení bylo velmi pěkné a moc jsme si ho společně užívali. Lidsky jsme si všichni rozuměli, vládla pohoda. Připadal jsem si jako 
v rodině.  S Eliškou jsme se učili jezdit na koních v jezdeckém klubu v Českých Budějovicích, něco jsem už uměl 
z DAMU, kde to bylo povinné," řekl Břetislav Slováček, podle něhož byli koně pro natáčení perfektně připraveni a vlastně to šlo samo.

„Poměrně nedávno jsem ten film viděl v repríze v televizi. Říkal jsem si, že není možné, jaké jsem vyjel krpály," směje se Břetislav Slováček. Do Jihočeského divadla přišel v roce 1972 hned po absolvování herecké školy a vydržel tu dvě sezony. 

Natáčení Břetislava a Jitky, které ho zastihlo na konci jihočeského účinkování,  má také spojeno s velkými herci – Zdeňkem Řehořem a Bohušem Záhorským. „S panem Řehořem jsme se znali. Věděl jsem, že si kápneme do noty," dodal herec, který na České Budějovice strašně rád a strašně moc vzpomíná. „Mám to tam zamilované. Všechny Jihočechy a Budějčáky pozdravuji!"