Přiblížil bys čtenářům amatérský turnaj ve stolním tenisu, 
u jehož zrodu jsi stál? Mění se hodně postupem let třeba počty hráčů?
Jako zakládající člen našeho turnaje vidím hlavně 
v počtu hráčů a také v místech, kde turnaje pořádáme, pokrok. Úplný začátek se odehrál na jednom stole, druhý ročník na dvou stolech a třetí již v Sokolovně 
v Kněžských Dvorech. Zde jsme až na tři výjimky, kdy jsme hráli v budějovické Sportovní hale, až do současné doby. Jinak počet hráčů 
se z původních desíti stále navyšoval, nyní se pohybuje kolem dvaceti účastníků. Také nemohu opomenout další zakládající členy, jmenovitě Pepu Jináčka, Miroslava Šimka a Radka Hojdů, kteří zatím nevynechali ani jeden turnaj za čtrnáct let trvání našeho turnaje Čína CUP.

A vybavení účastníků nebo hra? Je poznat nějaký posun oproti začátkům?
Vybavení se u nás podstatně nemění. Pálky jsou starší výroby, ale materiál je kvalitní a hlavně každý má ke své pálce zvláštní vtah. Největší posun vidím v tom, že se na sebe umíme herně již dobře připravit. Na druhé straně u nově příchozích hráčů neznáme jejich styl hraní a to je ten pravý adrenalin.

Je těžké sehnat na takovou nevýdělečnou akci spíše s omezeným okruhem účastníků sponzora nebo si vše platíte z vaší kapsy? Kolik stojí pronájem sálů?
Se sponzoringem si hlavu nelámeme. Každý z účastníků někde pracuje, tak v průběhu roku seženeme ceny, které při vyhlašování výsledků vždy udělají radost. Jinak dáváme vstupní vklad do turnaje, který nám pokryje tělocvičnu a občerstvení 
a pořádání turnaje.
V našem případě ohledně rozhodování a vedení turnaje máme také dva poklady, nehrajícího dozorce Káju Bonuše a hrajícího zapisovatele, tebe.

Už bylo řečeno, že turnaj je amatérský, pustili byste mezi sebe „profesionály"?
Turnaj je z důvodů nás zakládajících členů veden v duchu: Ať hraje ten, kdo má chuť hrát, ale nesmí být nikde registrován. To jistě čtenáři pochopí proč.

Jak si stojíš ty sám v úspěšnosti turnaje a co bylo podnětem pro jeho založení?
Já osobně jsem jednou vyhrál, párkrát byl na bedně, jinak „stokrát" čtvrtý! 
Z tohoto hodnocení mi také vychází, proč jsme turnaj založili. Předtím jsme se hlavně hecovali u stolu u piva, zahráli si a za pár týdnů jsme již nevěděli, jak to dopadlo. Nyní máme přesné vyhodnocení, vedeme i kroniku, do které můžeme kdykoli nahlédnout.

Kromě stolního tenisu patří k tvým koníčkům i muzika. Mají sport a hraní podle tebe něco společného?
Od mala jsem sportoval, hrál jsem fotbal a ve škole dělal atletiku, jak disciplíny 
s technickým zaměřením, tak i kratší a střední běžecké tratě. Také jsem dvacet let hrával hokejbal v krajském přeboru. Nyní si chodím každou neděli zahrát sálový fotbal 
s partou výborných nadšenců do rožnovského Meteoru. Dalším a životním koníčkem je pro mě muzika. Doma jsem se pohyboval v muzikantském prostředí a zalíbil se mi klarinet. Když jsem začal hrát, měl jsem štěstí na prvního učitele pana Benedu a později Karla Vlka, který mě zasvětil do profesionální muziky. To, co je na sportu 
a muzice podle mě společného, je to, že se snažíš vyniknout, pěkně si zahrát a hlavně mít dobrý pocit, že něco děláš a nesedíš někde doma za pecí.

Co je náročnější na čas? Jak často trénuješ s pálkou a jak často s kapelou?
V mém případě je jednoznačně náročnější hraní na klarinet. Když si vzpomenu na základní vojenskou službu, kde jsem hrál u Posádkové hudby v Českých Budějovicích, tak klarinet pro mě byl denním zaměstnáním. Odpoledne jsem věnoval přehrávání skladeb a večery, jako plno jiných kluků, jsem trávil hraním pinčesu. 
V současnosti, i když s muzikou vystupuji minimálně dvakrát týdně, přesto si musím v průběhu týdne vzít klarinet a pocvičit si. Se stolním tenisem je to asi tak, že se začnu tréninkem zabývat, až když se blíží nějaký turnaj a nebo nám 
s klukama vyjde nějaký čas 
a jdeme si zahrát.

Kde jsi už vystupoval a kam jsi se s muzikou podíval?
To je otázka, na kterou se budu snažit odpovědět co nejstručněji, na 25 let vystupování bychom potřebovali více prostoru. Od roku 1992 hraji s Budvarkou a s tou jsem prokřižoval celou republiku a téměř celou Evropu. Před třemi lety jsme vystupovali jako jediný zástupce z České republiky na mezinárodním festivalu v Číně. Je to pro mě zážitek na celý život. Jinak pro potřebu akcí menšího rozsahu jsme si založili s klukama před 18 lety menší kapelu Správná pětka, se kterou hrajeme veselky, zábavy, večírky, bály 
a také v dnešních dnech aktuální masopusty.

Jaká je tvoje oblíbená píseň?
To se nedá přisoudit jedné písničce. Já osobně mám rád dechovku a mám rád muziku, která má šťávu, chytne u srdíčka a něco o sobě vypovídá. Ale přece jedna se mi líbí 
o něco více a ta také vypovídá o mém dosavadním životě. Je to písnička „Těžko mě matička vychovala".