„Hodně mi pomohla sestra, která pracuje v jednom supermarketu v Budějovicích. Nevím, co bych si bez ní počal," na rovinu přiznává Antonín Maník.

Kvůli alkoholu přišel o řidičský průkaz a tím i zdroj své obživy. Ale na osud nezanevřel. „Byla to chyba, ale musel jsem si to vyžrat," říká Antonín Maník. Bývalý řidič kamionu hledá práci už rok a půl. „Chtěl bych dělat zase něco podobného, ale jsem teď pod jednou agenturou. Ta chvíli práci má a chvíle ne, jak už to bývá," dodává s trpkým úsměvem muž, který se vyučil opravářem zemědělských strojů.

Podle vlastních slov však v tomto oboru dlouho nepracoval a ani firmy zaměstnance s tímto vyučením neshání.

Od té doby dělá vše pro to, aby si sám našel práci. Agentura, v které je stále vedený, mu sice krátkodobou brigádu našla, kvůli procesním problémům byl ale vyřazen z evidence úřadu práce. Od té doby nepobírá ani žádnou podporu v nezaměstnanosti.

„Agentura mi našla dvoudenní brigádu v Německu a když jsem se vrátil, byl jsem to nahlásit na pracovním úřadě. Řekli, že jsem porušil pravidla pro zařazení do evidence," vypráví Antonín Maník a dodává, že brigádu nahlásil do osmi pracovních dnů, jak je u většiny náležitostí na „pracáku" zvykem.

Podle pravidel úřadu ale musí každý brigádu hlásit den před nástupem. „Nevěděl jsem to, nejsem studovaný člověk a i ti s tím mají problém. Papíry jsou hrozně složité," stěžuje si.

I o práci, kterou mu v posledních třech měsících zprostředkovávala agentura, ale přišel. „Řekli mi, že teď práce není, protože se rozbila mašina, na které jsem pracoval. Podle paragrafů na to mají právo," vypráví s tím, že od agentury dostane v dubnu poslední výplatu a s žádným jiným příjmem zatím počítat nemůže.

Na vlastní pěst

Antonín Maník se tedy rozhodl, že si práci najde sám a nebude se na nikoho spoléhat. Od té doby chodí do Klavíkovy ulice sledoval nabídky práce a hledá, kde by se mohl uplatnit. Aby svou šanci zvýšil, rozšířil si řidičskou specializaci i na bagry a jeřáby.

„Nevím, jestli bych se chtěl zase vrátit do kamionu, spíš ten bagr nebo jeřáb. Ale práci si nejde vybírat, chci si něco najít," říká odhodlaně s tím, že po pracovních příležitostech se rozhlíží i v novinách.

Se zamyšleným pohledem na vývěsní tabuli pracovního úřadu dumá Antonín Maník i nad finančním ohodnocením nabídek. V ubytovně platí měsíčně 3700 korun, sám si musel zaplatit i řidičský průkaz pro další skupiny.

„Patnáct nebo sedmnáct tisíc by bylo dobrých, aby si člověk zaplatil ubytovnu a další poplatky. Dneska každý po škole kouká od dvaceti tisíc výš, ale já bych vzal, co by bylo. Když ale člověku zbudou na život dva nebo tři tisíce, není to žádná legrace," vypočítává a opakuje, že mu jde především o to nějakou práci sehnat. „Je mi jedno, jestli to bude v Budějovicích nebo v okolí. Hlavně si vydělat nějaké peníze a nežít jako bezdomovec," uzavírá odhodlaně.

V březnu se na Českobudějovicku o práci ucházelo celkem 7 597 lidí.