Materiální pomoc pro chudé lidi vezli v neděli do Rumunska pracovníci Diecézní charity České Budějovice. Potraviny, léky, brýle nebo nové boty pro děti i dospělé vybírali od štědrých Jihočechů, kteří se na sbírce aktivně podíleli. Mezi účastníky výpravy je i koordinátorka Věra Michalicová, která se počátkem týdne exkluzivně ozvala Jihočeským Deníkům.


Zlodějka z benzinky

„V neděli jsme se stavěli na kafe u maďarské Tatabanie. Bylo vedro, tak jsem se šla převléct do něčeho lehčího na záchod na Shell čerpačce. Na maximálně tři minuty jsem zapomněla na záchodě položenou peněženku s doklady a pár korunami. Hned u auta jsem si to uvědomila a utíkala zpátky. Peněženka už tam ale nebyla.

Na bezpečnostní kameře byla zpětně vidět pouze jedna paní, která tam přišla mezi mými návštěvami WC – poprvé, když jsem tam nechala peněženku, a podruhé, když jsem si pro ni běžela.

Volali jsme policii, ale protože to bohužel nebylo prokazatelné, tak to s paní nijak neřešili.

Na policii jsme sepisovali lámanou němčinou protokol o ztrátě občanky a řidičáku. Maďarská policistka byla moc milá, snažila se nám pomoci ze všech sil.

S tímto papírem jsme zkoušeli večer projet hranice do Rumunska, ale bezúspěšně, nepustili nás. Nic nezabralo, smutek ani rumunské prosby.
Museli jsme proto zpátky do Maďarska. Dojeli jsme do první vesnice za hranicemi, hledali kostel a faru. V jedenáct v noci jsem tloukla na okno jediného baráku poblíž kostela, ve kterém se svítilo. Nejdřív zhasli, ale když jsem se nevzdávala, tak paní otevřela okno a ptala se, co potřebujeme. Naštěstí její dcera umí trochu německy.

Nechali nás u sebe přenocovat! Je to rodina kalvinistického pastora, ten kostel je tedy protestantský. Zvenku bych to ale netipovala ani náhodou.

Byli to moc hodní lidé. Dali nám večeři a mohli jsme se hned připojit k internetu.

Volala jsem na českou ambasádu v Budapešti, ale prý mi nemohou vystavit žádný doklad, abych mohla pokračovat do Rumunska. Rodina pastora mi nabídla, že můžu u nich zůstat do doby, než se z Rumunska vrátí zbytek výpravy – Iveta Švecová a Alena Kohoutová.

Iveta s Alenou odjely v pondělí ráno do Tileagdu, kde předají pomoc rodinám, jak bylo v plánu.

Večer měly spát v Osorhei u ředitele oradeiské charity. V úterý ráno je čekala návštěva projektu Margita, který se týká práce s romskými dětmi.


Azyl u pastora

Ve středu ráno přijedou pro mě do Ártándu, maďarské vesnice, kde na ně čekám, naberou mě a jedeme společně domů. S papírem od policie můžu řídit po Maďarsku, takže se můžeme s Ivetou v řízení opět střídat.

Rodina pastora je strašně milá. Vzali mě na jejich bohoslužbu, i když jsem nerozuměla ani slovo. Na konci jsem povídala o naší pomoci pro Oradeo, dcera pastora to překládala do maďarštiny farníkům.

První člověk v Maďarsku, kterého jsem potkala, byl zloděj, ale také první člověk, kterého jsme požádali o pomoc, mi velmi nezištně pomohl. Vzpomněla jsem si na slova Ježíše Krista: Byl jsem na cestách a ujali jste se mě.
Doufám, že holky v rumunských městech Tileagdu a Oradei dobře pořídily a pomoc předaly.“