Černé prapory či vlajky na půl žerdi na školách, úředních budovách, domovech pro seniory, ale i na biskupství či před zimním stadionem, tisíce zápisů v kondolenčních knihách. Tak se obyvatelé Českých Budějovic loučí se zesnulým prvním porevolučním prezidentem Václavem Havlem. Ze stovek zapálených svíček a květin před budovou radnice vytvořili včera dokonce pro Havla tolik typické srdce.

Jen před obřadní síní českobudějovického magistrátu už lidé svými zápisy zaplnili kolem dvou stovek kondolenčních listin. „Ctíme tuto v podstatě soukromou chvíli všech, kteří se přišli podepsat a napsali vzkaz, postřeh, dojem či vnitřní pocit. Nešlo si ale nevšimnout slov díků, uznání a upřímné bolesti nad ztrátou pana prezidenta,” říká mluvčí radnice Jitka Welzlová.

Mnozí Jihočeši se chtějí s Václavem Havlem rozloučit osobně. Nechyběli proto ani ve včerejším smutečním průvodu Prahou. Pro Ondřeje Svobodu z Českých Budějovic to například znamenalo vstávat ve čtyři hodiny ráno na vlak, ale cesty rozhodně nelituje. „Byl to silný zážitek. Přebíhali jsme postranními ulicemi, průvod jsme viděli na několika místech. Všude podél cesty stál špalír diváků a těch lidí, co šlo v průvodu, to bylo neskutečné! Zkrátka velmi důstojná účast, a to i navzdory počasí a všednímu dnu. Vždyť, kdo se chtěl účastnit, musel si brát dovolenou. Havel si to ale zaslouží, je to vůči němu správné,” míní.

„Už na Karlově mostě se pár lidí pokusilo o potlesk, ale to se ještě nikdo nepřidal. Skutečný aplaus zazněl až později, a i když potlesk k pohřbu nepatří, myslím, že to bylo pěkné vyjádření úcty k Václavu Havlovi,” je přesvědčen Svoboda.

Jak dále dodal, nenechal si ujít ani možnost rozloučit se s prezidentem přímo ve Vladislavském sále, před nímž stáli lidé zhruba hodinovou frontu, a podepsat se na kondolenční listiny. „Napsal jsem tam: Pane prezidente, byl byste spokojen, bylo absolutně vyprodáno.”

Svoboda ale nebyl ani zdaleka jediný Jihočech, který se smutečního průvodu účastnil. „Ve vlaku nás bylo rozhodně víc, všiml jsem si, že se tu potkávali známí z různých koutů republiky, co se neviděli spoustu let, všimli jsme si také skautů z Tábora.”

„V čele průvodu nesli mezi prvními historickými prapory i standartu budějovického dělostřeleckého pluku,” přidává postřeh další z účastnic smutečního průvodu, gymnazistka Henrietta Ottová. „Jsem ráda, že jsme s taťkou do Prahy jeli, byl to silný zážitek a určitě si ho budu pamatovat,” dodává.

Jihočeši nechyběli večer v Praze ani na křtu knihy Aby radost nezmizela, sborníku, jenž vznikl po nedávné náhlé smrti básníka, rebela a manažera Plastic People Ivana Martina Jirouse. Ten se konal i přesto, že včera v celé zemi začal třídenní státní smutek. Organizátoři do programu zařadili minutu ticha a duchovní proslov, nepřemýšleli ale o tom, že by akci zrušili. „Václav Havel by si jako kulturní člověk nepřál, aby se kvůli němu rušily kulturní akce, to by jej naopak mrzelo,” shodli se organizátoři i hosté.

V mnoha městech se už hovořilo také o tom, zdali pojmenovat některou ulici či náměstí po bývalém prezidentovi. „V tuto chvíli je samozřejmě předčasné dělat jakékoli konkrétní závěry. Je potřeba vybrat nějaké důstojné místo, které by mohlo být po Václavu Havlovi pojmenované. Myslím, že v tomto případě vůbec není nutné spěchat, ale jsem si jistá, že se tomu bude vedení města jistě věnovat,“ uvedla mluvčí budějovického magistrátu Jitka Welzlová s tím, že na radnici už se v této souvislosti diskutovalo.