Černá v Pošumaví – V budově České pošty v centru obce na pohled moc nenasvědčuje tomu, že by uvnitř nyní během zimy někdo bydlel. Přesto jsou v patře dva byty obsazené místními českými rodinami a pokoje určené pro rekreační pobyt od konce prosince poskytují azyl skupině Ukrajinců. Kontakt s Čechy zajišťuje Evgenia Polishchuk, které všichni říkají Žeňa a která je tak od příjezdu do Čech hlavním mluvčím ukrajinské komunity v Rožmberku. Tam na jaře přišli především volyňští Čechové z města Malin a vesničky Malinovka nebo jinak také Malinivka.

Jak si zvykáte na nové místo?

Přestěhovali nás sem 27. prosince. Zvykáme si na nové místo, také jsme bojovali s chřipkovými nemocemi včetně mě. Teď v Černé není moc živo, není sezóna a tím pádem tu není ani práce. Máme tu holčičku, která chodí do školy v Horní Plané do 6. třídy a prvňáčka, kterého vzali do školy tady v Černé. Setkali jsme se s paní starostkou, říkala nám, abychom se na ni obraceli. Děti chodí do školy rády. Velmi si vážíme učitelů, protože to není těžké jenom pro děti, ale i pro učitele. Děti z Ukrajiny nerozumí česky, učitelky s nimi mají práci navíc. Naše děti jsou ale spokojené, taktéž jejich rodiče. Seznamujeme se s Lipenskem. Chodíme tu s dětmi ven na procházku k jezeru, takže mám představu, jak je to tu hezké v létě. Už jsme byli plavat v Lipně, víme, že jsou tu krásná místa.

Ukrajinští uprchlíci bydleli v horním rožmberském hradu.
Ubytovna na hradě Rožmberk utichla. Ukrajinské matky s dětmi jsou pryč

Jak se vám líbilo v Rožmberku na hradě?

V Rožmberku bylo všechno fajn. Dokud budu žít, na Rožmberk nezapomenu. Bylo to nejenom krásné místo, ale především tam žili dobří lidé. Mohli jsme se na ně s čímkoliv obrátit, požádat o radu. Bylo cítit, že mezi námi nedělají rozdíly a děti nerozdělují na české a ukrajinské. Neustále se nás snažili začleňovat mezi sebe, zvali nás na různé akce, pořádali pro nás výlety. Cítím ke všem těm lidem velikou vděčnost, byli nejenom z Rožmberka, ale i z Vyššího Brodu, starosta, sociální pracovnice… Někteří z nás zůstali nedaleko ve Vyšším Brodě, protože děti nechtěly školu měnit. Přechody do škol jsou pro ně těžké, prosily maminky, ať je ze školy, kde si zvykly, neodváží.

Bydlení na poště v Černé se vám zamlouvá? Potřebovali byste něco?

Tady se nám bydlí dobře. Děkujeme České poště, že to tak zorganizovala. Vše potřebné tady je. V pokojích je lednička, televize, je tu společná kuchyně. Zpočátku trochu špatně fungoval sporák. Jenom jsme to řekli a oni to tak rychle všechno upravili a opravili, až mě to překvapilo. Všem lidem, kteří nám pomáhali hned od našeho vstupu do české země, patří veliké poděkování za to, jak se nám snaží pomoci.

Mnohé maminky s dětmi z rožmberského hradu postupně odešly. Vrátily se na Ukrajinu?

Některé ano. V Rožmberku se za celou dobu pobytu protočilo hodně lidí. Mamky se na Ukrajinu vracely také kvůli práci, protože navzdory válce musí Ukrajina fungovat. Tam, odkud jsme my, zhruba 60 kilometrů od Kyjeva, pořád přilétají rakety. Ale v našem městě Malin a vesnici Malinovka se teď neválčí. Je však silně poškozena. Poškozeny jsou škola, domy. Lidé si domy, jak to šlo, provizorně opravili. Válka pokračuje, stát teď asi na opravy nemá peníze, tak si lidi poradili, jak se dalo. Máme tu paní, která kvůli raketám přišla na svém domě o střechu. I nyní tam rakety občas přilétají a nikdo neví, kam uhodí. Vždyť před čtyřiceti dny byl v Dnipru klid a dostal zásah dům, kdy umřelo několik desítek lidí. To je hrozné. To je válka. Nikdo neví, kde to bouchne. Lukašenko s Putinem pořád něco připravují, pořád tam není klid. Ukrajina nechtěla válčit. Na útočnou válku jsme se nikdy nepřipravovali. Děkujeme okolním státům, že nás nenechali ve válce osamocené.

Zabijačku a vepřové hody připravil pro návštěvníky penzion Dobík v Pasečné u Přední Výtoně.
Krásnou zimní atmosféru plnou sněhu v Pasečné korunovala tradiční zabijačka

Zůstáváte v kontaktu se ženami, které z Rožmberka odjely?

Jsme v kontaktu se ženami, co se vrátily na Ukrajinu, voláme si. Některé se i znova vrátily do Čech. Jenomže v Rožmberku teď není práce, proto se vydaly jinam. Třeba směr Chomutov s tím, že tam práce je. Hodně jich zamířilo ke Karlovým Varům, kde je taky práce. Vrátily se z Ukrajiny, protože tam začaly problémy s elektřinou, s jejím vypínáním. Já tam mám dceru. Byla v Praze, učila ukrajinské děti a o prázdninách se vrátila na Ukrajinu za manželem. Každý se den si voláme. Říká: Neválčí se tu, ale lidé jsou nervózní, pořád se bojí a čekají, co přijde. Jak se objeví nějaké letadlo, bojí se, co je zač. Zní tam sirény, lidi pak sedí ve sklepích. Teď Bělorusko a Rusko společně provádějí nějaká vojenská cvičení, straší Ukrajinu, aby naši lidi neměli klid. Ti, co odjeli, píšou, dokud můžete, zůstaňte v bezpečí.

Zmínila jste, že po vypuknutí války se vám zcela změnily hodnoty, kterých si vážíte…

Moc přejeme českým lidem, aby tu nepoznali to zlo, jako my. Dojímá mě, když vidím, jak je tu všude krásně. Naše Ukrajina je také krásná, proč je ve 21. století úplně nesmyslná válka? Přeji místním lidem, ať pořád žijí své hezké životy v klidu a míru. Ano, zdražily potraviny, ale to se nějak překoná. Dřív jsme si mezi přáteli navzájem přáli dobré zdraví, teď si navzájem přejeme jenom vítězství a mír. Člověk se bál celý život, aby o to, co vybudoval, nepřišel, a pak je to najednou všechno pryč. Někteří, co tu byli, přišli bez ničeho. Jedna paní, na kterou nezapomenu, při útěku z Buči stihla vzít jen syna, pas a kočku. Ale než do Rožmberka dojela, dostala během cesty oblečení od dobrých lidí. V Buči to bylo strašné, i to putování přes vesnice. Vyprávěla, že když utíkala, stříleli po ní. Chtěla pracovat, proto z Rožmberka odjela za prací jinam. V Buči nic nezůstalo, tak se snažila sehnat si práci na delší dobu. Odjeli do Českých Budějovic, a kam dál, nevím. Všem Čechům a všem dobrým lidem děkujeme. Říkám si, že přece i v tom Rusku nemohou být všichni lidé špatní a chtít válku. Všem takovým přeji život v míru a aby jim ho nezkazil nějaký blbec, který chce válku.

Žeňa poděkovala na facebooku

Nikdo nemohl uvěřit, že na Ukrajinu může přijít válka. Ani ženy s dětmi, které v té těžké době přicestovaly a našly dočasné útočiště v České republice, nemohly uvěřit této hrůze. Cizí země, nedostatečná znalost jazyka a zejména hrozné a znepokojivé myšlenky o Ukrajině, o příbuzných, kteří tam zůstali - doma. Bylo velmi těžké se s tím vyrovnat, ale nejvíce síly maminkám dávaly děti, kvůli nimž byly nuceny změnit své dočasné bydliště.

Děkujeme vedení České pošty, které poskytlo možnost bydlet v prostorách hradu zdarma. Obyvatelé Rožmberka reagovali vřele a chápavě, sbírali věci pro maminky a děti - první nutnost. Od prvních dnů nezůstal při řešení obtížných záležitostí stranou ani starosta. Pomáhali i obyvatelé sousedních obcí v čele se starostou Vyššího Brodu, organizovali zábavu pro děti, co jim pomáhala odpoutat pozornost od nepříjemných vzpomínek. Veronika Krotká se od prvních dnů stala skutečným přítelem ukrajinské skupiny. Veronika si i přes to, že má malou dcerku, našla čas na podporu a pomoc naší skupině.

Velmi děkuji všem českým lidem za podporu a hlavně našemu Rožmberku s jeho úžasnými lidmi.