Na otázky Deníku odpovídá Marek Slabý, ředitel Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje a předseda Asociace Zdravotnických záchranných služeb České republiky.
Co hrozí záchranným službám v souvislosti s odchodem lékařů?
Zdravotnické záchranné služby jsou ohroženy poměrně významně, ačkoliv se o tom moc nemluví. Jejich fungování v dosud postupně se konsolidující situaci (pomineme-li trvale hraniční financování ze strany krajů a dlouhodobě nedostatečné financování ze strany zdravotních pojišťoven) bude narušeno řadou negativně působících faktorů. Ty mohou skutečně značně ohrozit její hlavní funkci, kterou je poskytování neodkladné přednemocniční péče. Tahle péče vyžaduje trvale akceschopnou ZZS, schopnou v nejkratším možném čase dojet k pacientovi ohroženému na životě či zdraví a po jeho stabilizaci jej dopravit do nejbližšího zdravotnického zařízení, které je schopno jej definitivně ošetřit. Dojde –li k významnému posunu této činnosti směrem k transportům mezi nemocnicemi nebo neadekvátně časově dlouhým primárním výjezdům, bude základní úloha ZZS hrubě atakována.
Sanitky pak mohou vozit pacienta od jedné nemocnice k druhé a hledat, kde ho přijmou a ošetří.
Odchod většího množství lékařů ze zdravotnických zařízení znamená omezení provozu nebo úplné uzavření některých klíčových oddělení v oblastních nemocnicích, jako jsou interna, chirurgie, intenzivní péče nebo gynekologie … To znamená vynucenou centralizaci řady léčebných úkonů, kdy krajské a fakultní nemocnice budou muset suplovat výpadky na periferii. Z nutnosti ošetřit akutní pacienty v krajské i fakultní nemocnici vyplývá pro ZZS významný nárůst sekundárních transportů z periferie do centra. Ale i naopak, aby se uvolnily lůžkové kapacity.
Tyto transporty trvají hodiny. Už nyní jich každá ZZS provádí několik tisíc za rok. Naše jihočeská záchranka jich má teď v lednu deset denně. Další nárůst by znamenal využití dalších posádek k této činnosti. Pak by ale chyběly pro primární výjezd a bylo by nutné výjezdy řadit a pečlivě selektovat podle naléhavosti.
Záložních vozidel je omezený počet a posádky by musely být tvořeny na účet přesčasové práce z nelékařského personálu. Jenže to lze vzhledem k zákoníku práce, finančním možnostem i fyzickým možnostem personálu pouze v časově relativně krátkém období.
Tyhle převozy by ale ohrožovaly pacienty na životech, že?
Dlouhotrvající převozy pacientů s ohroženými vitálními funkcemi, rodiček s nepostupujícími komplikovanými porody, transporty ohrožených novorozenců a podobně mimo kraj nebo do přehlcených fakultních nemocnic by s sebou určitě přinesly řadu závažných, v nejhorším případě život ohrožujících komplikací.
To nemluvím o eventuálním prodloužení reakční doby respektive dojezdového času pro primární výjezdy způsobeného nedostatkem posádek.
