Muzeum v Kojákovicích existuje od roku 2001 v budově bývalé školy. Společnost Rožmberk je o několik let starší. „Založili jsme společnost už s tím, že by mohlo muzeum vzniknout. Měli jsme tehdy dva důvody. Jednak záměr otevřít muzeum, jednak jsme chtěli oživit židovské hřbitovy a povědomí o židovské komunitě v regionu," říká Olga Černá, zástupkyně ředitele Společnosti Rožmberk, o. p. s. Nikdo ze zakladatelů neměl 
na židovství přímou vazbu, ale pomáhali upravovat hřbitovy a pořádali za tím účelem i mezinárodní brigádu, kde se spojili české děti a zahraniční účastníci.

Teď jsou ale pro společnost hlavní objekty v Kojákovicích a Nových Hradech, kterým je činnost hlavně věnována. 
V kovárně se například pořádají velikonoční a předvánoční setkání nebo podzimní bramborování.

Pro Venkovské muzeum Kojákovice je hlavní akcí roku  zářijové štrúdlování. „Pečeme už den předem, vloni jsme měli kolem sedmdesáti 
štrúdlů," říká Stanislava Měchurová a Martina Kourková dodává, že letos na akci o uplynulém víkendu jen ze Srubce přivezli příznivci muzea 40 štrúdlů.

V samotném muzeu se pak peče ve dvou troubách, ale  to by zájmu návštěvníků ani zdaleka nestačilo. Když akce ve 13 hodin začíná, přihrnou se desítky těch, kteří chtějí ochutnat sladké i slané pečivo s různou náplní, a zásoby rychle mizí. Teprve, když jsou uspokojeny mlsné chutě, začíná prohlídka expozic, které nabízejí pohled do venkovské domácnosti 19. a 20. století 
a samozřejmě je možné posedět i ve školní lavici a zalistovat učebnicemi.

Podle Olgy Černé je těžko říci, kolik má muzeum spolupracovníků, protože dary dává muzeu hodně lidí. Těch, kteří pravidelně zajišťují za Společnost Rožmberk různé akce, je zhruba desítka.

Významnější události ozdobí občas ve Venkovském muzeu Kojákovice i folklórní vystoupení. V muzeu například letos prováděl Zdeněk Vochozka. Rodák z Kojákovic zažil i docházku do zdejší školy. Dnes bydlí ve Srubci. Muzeum bylo otevřené hlavně v červenci a v srpnu, nyní bude jen po telefonické domluvě. „Za rok přijde několik tisíc lidí," říká Zdeněk Vochozka s tím, že letos se projevilo to, že lázně 
v Třeboni byly méně obsazené. Zájem je spíše o exponáty, které přibližují život vesnice, ale malé muzeum se může pochlubit i mapováním vystěhovalectví z regionu 
do Ameriky.

„Lidé dodnes nevěří, že mají příbuzné v Americe, ale všichni máme strejdu a tetu v Praze a všichni máme příbuzné v Americe," říká 
s poukazem na svou zkušenost z muzea Zdeněk Vochozka. Často se totiž stane, že se návštěvník nejprve diví, pak se začne rozpomínat a vyloví 
z mysli i vzdáleného příbuzného, který přece kdysi 
do Ameriky emigroval. „Dnes už lidé ani nevědí, odkud byl děda, natož aby věděli, že brácha pradědy odplul do Ameriky," usmívá se  Zdeněk Vochozka.

O prázdninách měl ale také pomocnici. „Měl jsem tu vnučku Hanu Králkovou, ta tady prováděla se mnou. Umí francouzsky a anglicky," říká kojákovický průvodce a připomíná, že v minulosti zavítal do muzea i pán, který byl jedním z „dětí" sira Wintona. „Přijel asi čtyřikrát, dal nám 
i peníze na elektroinstalaci," ocenil Zdeněk Vochozka. 
Z Ameriky – severní i jižní – občas přijíždějí i ti, kteří v regionu hledají stopy po svých předcích. To dává lidem kolem muzea další motivaci. Využít ji mohou  i na Nových Hradech, kde bude nejbližší akcí bramborování.