„Když začalo zvonit pět telefonů najednou a zběsile přibývaly další, myslel jsem si, že si někdo dělá srandu,“ svěřuje se Martin Nosek, který už za několik minut poté seděl v hasičském autě a pospíchal spoluzasahovat k požáru letounů MIG.
V tu chvíli hasiči už věděli, že spadla letadla, měli ale informaci, že se nehoda stala na poli za městem. Brzy se měli dozvědět další děsivé překvapení.
„Jakmile jsme vjeli za zatáčku do Otavské ulice, uviděli jsme, že hoří panelák. Plameny byly ve třech patrech nad sebou. Záchranka už dorazila. Oblékali jsme se v autě a pak jsme šli rovnou do domu,“ vzpomíná Martin Nosek, který byl v té době hasičem 6 let a dosud nic podobného ve své práci nezažil.
„Vchod byl zakouřený, vyvedli jsme asi deset obyvatel paneláku. Pak jsme natáhli vysokotlaké proudní hadice a oheň uhasili. Nikdy jsem tak prohořelé byty neviděl,“ vzpomíná dnes už nadpraporčík Martin Nosek.
Hasiči pracovali pod tlakem, nevěděli, kolik lidí může v domě být, jestli jsou mrtví a zranění, navíc hrozilo, že by letadla mohla nést munici, ta mohla každou chvíli explodovat. Další šok na ně čekal venku. Před domem postupně vybuchovalo a hořelo parkoviště plné aut. Spoušť je ohromila.
„Ten den bylo jedno překvapení za druhým, to nejlepší, že tu katastrofu všichni přežili,“ usmívá se Martin Nosek.
