V rodině Vlaďky vedla muzika, protože tatínek Honza Friedl začal zvučit různé kapely. Ze záliby se stala profese, která jej provází dodnes, a právem dnes patří mezi nejlepší zvukové mistry. Vlaďku ale hudba minula, „nějak se v ní nenašla“.

Jako malá navštěvovala výtvarku v loučovické ZUŠ u Miroslava Rabocha. Vzpomíná na něj s úctou a respektem, jako učitel jí dal základy a pootevřel dveře do malířského světa. „Nešlo mi modelování, to byl pro mne oříšek, ale výtvarno se mi líbilo a už tehdy mne bavilo,“ říká Vlaďka.

Malování je pro Vlaďku za odměnu. „Je to relaxace,“ říká.Malování je pro Vlaďku za odměnu. „Je to relaxace,“ říká.Zdroj: Z archivu Vlaďky Kuthanové

Když později studovala na obchodní akademii, na malování nebyl čas. Věnovala se učení a to pak vystřídaly rodinné povinnosti. Návrat k malovaní a kreslení přišel před pěti lety, tedy v roce 2019. „Měla jsem prostě a jednoduše absťák a jako první jsem absolvovala kurz suchého pastelu. Byl jednodenní a pamatuji si, že ostatní kolem mne chodili a asi se podivovali. Nejen tomu, co bylo na papíře, ale i mým dotazům. Vím, že tehdy nechtěl nikdo věřit, že něco takového zkouším poprvé. Když jsem ten obrázek přinesla domů, syn se mne zeptal, kdo to maloval. Konstatování, že já, ho překvapilo. Divil se, že mamka umí malovat," směje se malířka.

Z tvorby Vlaďky Kuthanové.Z tvorby Vlaďky Kuthanové.Zdroj: Z archivu Vlaďky Kuthanové

Onu dobu Vlaďka zpětně vnímá jako krok k pokračování ve svém rozhodnutí se k výtvarnému projevu vrátit. Pokračovala v kursech a v paměti jí utkvěl ten v budějovickém domě dětí a mládeže. Ano, často se jako předloha střídaly lahve a krabice, ať už černobílé či barevné, ale osobitý přístup a dobré vedení učitelky Magdy Tonkové neslo své ovoce. Na tento kurs Vlaďka vzpomíná ráda, rozkreslila se. „Ta spolupráce a Magdino vedení mi velmi vyhovovalo, opravdu jsme si rozuměly,“ vzpomíná Vlaďka. Když chtěla celá natěšená znovu nastoupit, čekalo ji překvapení. „Magda mi tehdy řekla: nene, vy už tu s námi nebudete, plašila byste mi nováčky. Domluvila jsem vám to jinde,“ vypráví Vlaďka. Litovala toho, ale pokračovala v lekcích jiného kurzu. Bylo jich poté ještě pár a také webináře na internetu.

Z tvorby Vlaďky Kuthanové.Z tvorby Vlaďky Kuthanové.Zdroj: Z archivu Vlaďky Kuthanové

Pro Vlaďku, jak říká, je důležité pracovat na sobě a posouvat se tak dopředu. „Když jsme se s Magdou loučily, požádala mě, ať se určitě ozvu, až budu mít první výstavu. Tenkrát mi to připadalo úsměvné a nemožné,“ usmívá se malířka, která o výstavě do té doby neuvažovala.

Většinou je ale přirozené, že tvořící člověk chce svou tvorbu představit ostatním, nejen těm nejbližším, kteří jej podporují. Vlaďka se tedy osmělila a postoupila do další fáze - vystavování. Nyní už vystavuje tři roky, má jedenáct výstav za sebou a další před sebou. První výstava byla v Loučovicích, a to s překvapením: rodiče na ni pozvali jejího učitele Miroslava Rabocha.

Z vernisáže, na snímku malířka se svým mužem Petrem.Z vernisáže, na snímku malířka se svým mužem Petrem.Zdroj: Z archivu Vlaďky Kuthanové

„Při tvoření musím úplně vypnout a být jen sama se sebou. Je to můj svět, musím se do něj zcela ponořit. A to pak nějak cítím, že mi to jde samo a rychle,“ říká Vlaďka, pro niž je malování relaxace a má ho za odměnu. „Objevuji nové, potkávám se se stejně naladěnými lidmi. To mě motivuje, třeba kvůli výměně názorů. A také mám ráda tvůrčí prostředí,“ dodává.

„V technikách jsem se ještě neustálila. Říkám si, proč se zastavovat u jedné, když mohu zkoušet další. Většina mých obrázků a obrazů je provázena příběhy, potřebuji si to nějak prožít a ve svém zpracování si pak ten zážitek přenesu. Baví mě to neustálé objevování a překvapování. Malování a kreslení je cesta, kudy chci určitě jít.“