Podle Daniela Kováře, vedoucího Státního okresního archivu v Českých Budějovicích, vladař jihočeskou metropoli vyhledával 
s ohledem na výhodnou polohu města. „Bylo třeba řešit ožehavé politické problémy ve vztahu k rakouským zemím. A Budějovice mají výhodnou polohu mezi Prahou a Rakousy," poznamenal archivář. Doplnil, že ze šesti Karlových návštěv byly čtyři dlouhodobější. Dvakrát se tu zastavil při svých vojenských taženích nebo cestách.

Pro Budějovice bylo podle Daniela Kováře významné už první zastavení. Roku 1351 v době, kdy byl králem pátým rokem, tu Karel IV. strávil přibližně měsíc a za tu dobu například sjednal 
s rakouským vévodou příměří.

„Tato první návštěva pro Karla jistě nebyla nikterak příjemná. Uskutečnila se totiž v době, kdy trpěl nemocí, která mu znemožňovala pohyb. Karel byl celý rok ochrnutý na všechny končetiny, nemohl pohybovat krční páteří," vysvětlil Daniel Kovář. Panovník se tak po městě pravděpodobně pohyboval výhradně na nosítkách. „Předpokládá se, že ochrnutí bylo důsledkem zánětu míšních nervů, případně těžkého úrazu způsobeného zřejmě při turnaji," prozradil českobudějovický archivář.

Cesta, kterou Karel do Budějovic podnikl v květnu 1351, byla jeho prvním delším výjezdem mimo Prahu od chvíle, kdy na podzim roku 1350 ochrnul. Budějovicím při ní udělil i četná privilegia. „Městská rada 
v čele s purkmistrem si od krále vyžádala práva, která se stala základem hospodářského rozkvětu města," upřesnil Daniel Kovář. Doplnil, že listinou vydanou 
4. května 1351, která je uložena právě ve státním okresním archivu, povolil Karel IV. našemu městu konání jarmarků. Udělil mu také mílové právo, které zakazovalo provozování řemesel či vaření piva 
v okruhu jedné míle od města, což byla výhoda pro místní řemeslníky.

Další výsadou udělenou 
v listině je právo nucených cest a právo skladu. „Je to nařízení, že každý, kdo jel se zbožím do Rakous nebo do Čech, se musel na tři dny zastavit ve městě a nabízet své zboží k prodeji místním obchodníkům. Zároveň panovník zmíněnou listinou osvobodil budějovické měšťany od placení mýta," poznamenal archivář. „Můžeme si představit, že přímo Karel nebo některý z jeho dvořanů 
v králově přítomnosti předal listinu do rukou budějovického purkmistra," doplnil Daniel Kovář.