Neuvěřitelnou hromadu rekvizit potřebují na 22 stanovišť, na nichž dnes děti budou plnit úkoly motivované Vánocemi a zimou.

Jen málokdo si umí představit, jaké úsilí hrstky nadšenců se skrývá za celou akcí. „Je to dřina, ale za ta rozzářená dětská očička mi to pokaždé stojí,“ přiznává dlouholetý pořadatel Milan Osecký. Pro děti je to den plný zábavy a nevšedních zážitků, pro organizační štáb ale Pohádkový les znamená několikaměsíční přípravy, pořádný zápřah během několika posledních dní před startem, pořádnou dávku nadšení přímo na stanovištích, kde si celý den s dětmi hrají, a na závěr balení a úklid.

„Přípravy začínají už na přelomu roku, to musí být jasné, jaké je téma, pak se vymýšlejí stanoviště a shání se dostatečný počet pořadatelů, kteří by zajistili jejich chod. V okamžiku, když se někdo k zajištění stanoviště přihlásí a je jasné, co na něm bude, má už dotyčný náčelník stanoviště volné pole působnosti, aby si doladil podrobnosti. Kde se jaké stanoviště postaví, se dohodneme na vycházce po budoucí trase vždy 1. května,“ přibližuje základní scénář příprav organizátor Pohádkového lesa Jiří Fink.

Uragán se strhne vždy pár dní před akcí. Některé rekvizity pořadatelé vyloví ze skladu v areálu temelínské elektrárny, ty nové dodá především speciální škola pro sluchově postižené, k tomu je třeba napřed do překladiště ve škole a pak i přímo na jednotlivá stanoviště do lesa převézt i haldu potřebných maličkostí, cen pro děti či svačin pro pořadatele. Mnozí z nich, Finka a Oseckého nevyjímaje, přípravě stanovišť věnují každý rok téměř celou noc z pátku na sobotu.

Na dvě stanoviště, kam se nedá dojet autem, musí materiál nanosit pěšky. Osecký dokonce pamatuje ročník, kdy se na stanoviště s rybolovem do bazénku nosila dva kilometry daleko voda v PET lahvích. Ale ani na zbytku trasy to není jednoduché. Letos bylo třeba vypořádat se se spadanými větvemi po deštích; s bahnem si ovšem budou muset účastníci poradit sami.