Přestože  konat se tu začaly teprve v minulém roce, stačily si už najít spoustu zákazníků, kteří sem vyrazili i tentokrát.

Patří mezi ně i Zuzana Svobodová. „Jsem tu asi potřetí, nejsem z Českých Budějovic, bydlím u Strážkovic, tak se sem nedostanu pokaždé, ale ráda se na tenhle trh vracím.  Zatím ještě sama nic nepěstuju, teprve letos začínám vlastní zahrádku tvořit, takže možnost koupit tady třeba čerstvou zeleninu, je pro mě skvělá. Také sem jezdím pro ryby. Všechno je to mnohem lepší než ze supermarketu,“ pochvalovala si během nákupu u stánků.

U jednoho z nich zájemce obsluhoval Luděk Tesař. Na pultu měl vyskládané, jak s nadsázkou říkal, „prašivky“. Tak podle něj mnozí lidé dosud říkají lahůdce – hlívě ústřičné, jež roste v pěstírně hub , kterou Tesař provozuje spolu s přítelkyní na Písecku.

„V některých lidech je zakořeněno, že co nemá zespodu klobouku rourky, ale lupeny, je prašivka a není to k jídlu,“ směje se. Podle něj nemá smysl takovým lidem jejich omyl vysvětlovat. „Na to musí přijít sami, kdo má takový názor, toho nepřesvědčíte. Na druhou stranu je ale mnoho lidí, kteří si pro svých pár desítek deka houby chodí pravidelně,  už vědí, co je hlíva za houbu, že je i dobrá, krom toho, že je zdravá,“ pochvaluje si Luděk Tesař zájem nakupujících.

„Já na ni nedám dopustit, nejraději ji mám asi smaženou v oleji jen posypanou grilovacím kořením. Mám rád ale  také žampiony i jiné houby, akorát není čas chodit do lesa,“ krčí rameny.

Tesařovi to ale tolik vadit nemusí, na houby chodí do sklepa. „Tam hlívu pěstuji na slámových balících. První hlíva mi vyrostla na slámovém balíku ve sprchovém koutě, no a pak se z koníčka stal kůň,“ vrací se k začátkům pěstování.

Znamená to pro něj ale  spoustu práce.  Pokud hlívu nenapadne nějaká nemoc, jako třeba plísně, mušky, bakterióza, tak to věda není, v opačném případě je ale problém  se problému zbavit. Aby taková pohroma v pěstírně nenastala, musí Luděk Tesař hlívě věnovat náležitou péči. Patří mezi ni i řízená ventilace v prostorách, kde roste, udržování ideálního klimatu od teploty přes vlhkost a osvětlení.  

V součtu to znamená, že pěstitel věnuje dvanáct až šestnáct hodin denně péči o své výpěstky. A bez nároku na den volna. „Houba roste pořád, ať je pondělí nebo víkend,“ směje se.  Odměnou mu je měsíčně půl metráku hlívy, kterou dodává jak zákazníkům na trzích, tak do velkoobchodů.