„V současnosti neevidujeme problémy s kvalitou pitné vody. Riziko ale nelze nikdy zcela vyloučit," říká Jitka Kramářová, mluvčí vodohospodářské společnosti ČEVAK, která vodovody a kanalizace ve většině obcí a měst v kraji provozuje. „Lze jej ale minimalizovat pravidelnou kontrolou kvality vody v distribuční síti, systematickými investicemi do obnovy vodovodních rozvodů ze strany měst a obcí a preventivní činností provozovatele vodovodu," dodává.

Příčin případné kontaminace přitom může být celá řada. „Společným jmenovatel je nekázeň. I přestože to zákon vysloveně zakazuje, stává se, že někteří majitelé nelegálně propojují své studny s domovní přípojkou," uvádí Jitka Kramářová příklad prohřešku, kvůli kterému se může voda ve veřejném vodovodu „nakazit". V takových případech proto hospodáři přípojku až do zjednání nápravy nekompromisně odpojují.
Výskyt koliformních bakterií, které se běžně vyskytují například v půdě, ale i v našich zažívacích traktech a potíže působí jen, objeví-li se ve zvýšeném množství, vodohospodáři navíc v pitné vodě neustále sledují jako indikátor účinnosti úpravy vody a dezinfekce, druhotné kontaminace či vysokého obsahu živin v upravené vodě. Zbavit se jí lze jednoduše chlorováním vody.

Trochu z jiného soudku je problém s kvalitou vody, který zaznamenali před třemi lety obyvatelé Českých Budějovic a Týna nad Vltavou. V málo používaných teplovodních rozvodech se tenkrát namnožily bakterie legionelly, jež mohou způsobit těžké zápaly plic. Zlikvidovat se je podařilo přehřátím vody ve výměníkových stanicích tepláren na teplotu vyšší než 60 °C.