I když zajišťuje veškerý kulturní a společenský život ve vsi, Jitka Maternová není zdejší rodačka. Tenkrát třicetiletou ženu do Bukové zavála čirá náhoda. Pracovala ve firmě, která vlastnila krámek v Bukové, ta ale zkrachovala a na místo výplaty své zaměstnankyni vedení nabídlo k odkoupení tuto prodejnu.

„Postavili mě před hotovou věc, vůbec se se mnou nemazlili, buď to vezmu, nebo nedostanu vůbec nic. Tak jsem si řekla, že to zkusím, a když to nepůjde, rozprodám zásoby a skončím," vypráví Jitka Maternová. Tehdy ještě netušila, že v Bukové vydrží tolik let.

Ačkoli je její život naplněný hlavně prací, nestěžuje si. Se svými dvěma už dospělými dcerami žijí skromně. „Krámek by se sám neuživil, s hospodou a sálem, když jsou sem tam nějaké akce, to ale jde," hodnotí Jitka Maternová.

Hlavním důvodem, proč vydržela tak dlouho, je fakt, že ji to baví. „S lidmi se tak sžijete a je tu řada lidí, kteří si toho opravdu váží a ví, že až zmizím, tak tu nebude nic," říká prodavačka a hospodská v jedné osobě.
Krámek je otevřený každý den kromě neděle, přes týden vždy dopoledne i odpoledne, hospoda má oficiální otevírací dobu jen v pátek a v sobotu. Jitka Maternová ale lidem vyjde vstříc i jindy.

Když je doma, otevře a prodá jim, co potřebují. Také pivko se v hospodě točí i mimo oficiální otevírací dobu. „Přes týden se kluci seběhnou po práci, dají si pivko dvě a metou domů," dodává Jitka Maternová.

Prodejna i hospoda sídlí 
v obecní budově, kde dřív bývala škola. Jitka Maternová v Bukové bydlí se svými dcerami a společnost a také radost jim dělá už několik let pes – nalezenec. Původní majitel ho vyhodil na návsi na rozcestí z auta a děti se ho pak ujaly. Mladší, dnes osmnáctiletá Soňa studuje hotelovou školu, starší Zuzana už je vystudovaná vysokoškolačka a má své zaměstnání. Mamince ale obě dvě pomáhají.

Jak se jim v Bukové líbí? „Jsme na vsi, všude je daleko. Ale miluju koně a koně můžete mít jedině na vesnici," prozrazuje klady života na venkově pětadvacetiletá Zuzana Maternová.

Hlavním problémem venkova je to, že se vesnice vylidňují. „Není tu v dosahu školka, práce, za vším se musí jezdit," říká Jitka Maternová a dodává příklad z nedávné doby, kdy se v jednom roce narodilo ve vsi pět dětí a postupně se všechny tyto mladé rodiny odstěhovaly. Na vsi, která má stovku obyvatel, tak zůstávají hlavně starší lidé a chalupáři.

Na otázku, jak tráví volný čas, odpovídá Jitka Maternová velmi stručně. „Nemám. Je to život o práci a o práci a o práci. Když chcete být na vesnici, musíte se s ní sžít. Musíte lidem vyjít vstříc, a oni pak zase vyjdou vstříc vám. Je tu řada lidí, za kterými můžu přijít s nějakým problémem a oni mi pomůžou," říká Jitka Maternová.
I když život na venkově možná zvenčí vypadá jako idyla, potíže jsou třeba v zimě, když napadne hodně sněhu. „Prohrnou jen hlavní silnici a my se musíme vyhrabat. Dobré je, že sem ve čtyři ráno přijede pekař a ten projede koleje," dodává Jitka Maternová. Sama vstává kolem páté ranní a když se večer dostane do postele v deset, je ráda.

Místní jsou se svou prodejnou velmi spokojeni. „Ta služba, to je unikum na tak malou obec. I v neděli nám paní Maternová prodá, co má na krámě, i když nemá otevírací dobu," chválí obyvatel Bukové Petr Švepeš. „Moc si jí vážíme a musíme jí poděkovat, protože to není sranda vést takový obchod v téhle době. Žije tu s námi a lidé jsou strašně rádi, že prodejna a hospoda funguje," vyjadřuje vděčnost místních Petr Švepeš.