Dvoustránkový dopis je podepsán Skupina studentů bohemistiky. Stojí v něm, že značnou část svých skript Úvod do textové lingvistiky Jaklová opsala ze dvou jiných zdrojů. Komise expertů, kterou sestavil děkan FF JU Pavel Král, ovšem podezření nepotvrdila, a Alena Jaklová tak nadále zůstává proděkankou fakulty i ředitelkou Ústavu evropských teritoriálních studií.

„Jsou to skripta, nikoli vědecká práce, psala jsem je v roce 1989, vyšla v roce 1991 a postupovala jsem naprosto v souladu s tehdejší citační normou: všechny práce, z nichž jsem čerpala, jsou uvedené vzadu. Skripta z 80 procent vycházejí z cizojazyčné literatury. Velmi mě mrzí, že mě chce někdo pošpinit a ublížit mi, neudělala jsem nic, čím bych se provinila,“ reagovala Alena Jaklová s tím, že má za sebou přes sto odborných publikací.

Dopis s podezřením dostali rektor, děkan fakulty a akademický senát FF JU. Děkan Pavel Král poté určil expertní komisi, v níž zasedli Vladimír Papoušek, Jan Kořenský (oba FF) a Tomáš Machula z Teologické fakulty (TF). Když práci Jaklové a dvě zmíněné publikace prostudovali, žádné závažné pochybení neodhalili.

„Jde o skripta, jejichž smyslem je zprostředkovávat nové učivo, nikoliv přinášet výsledky vlastní badatelské práce,“ zní argument komise.
Převzatý text podle ní navíc pochází z titulů, které Jaklová uvedla v závěru své práce jako doporučenou literaturu. S výsledky vyšetřování seznámil děkan rektora a předsedu akademického senátu fakulty.

„O celé situaci budu informovat také na zasedání senátu, který se sejde v polovině června. Vedení fakulty se zároveň rozhodlo, že do budoucna nebude reagovat na podobné anonymní podněty, ale pouze na řádně podepsané dopisy,“ doplnil děkan Pavel Král.

V rozmezí dvou měsíců jde již o druhý případ, kdy anonym obvinil učitele Jihočeské univerzity z plagiátorství. Prvním byl Miroslav Sapík, dnes již bývalý šéf katedry společenských věd na Pedagogické fakultě. U něj komise obvinění potvrdila a děkanka ho propustila. Podle Jindřicha Šrajera z TF je už nepodepsané nařčení samo o sobě podezřelé.

„Anonym je jednoznačně problematický, je tam velká míra zneužití a otázka, nakolik je to skutečně podložené. Může to být skrytá tendence, že se někdo někomu nelíbí, a způsob, jak se toho člověka zbavit. Z etického hlediska by měl platit princip odpovědnosti – každý člověk je odpovědný za to, co dělá, měl by to umět obhájit před druhým a neschovávat se za anonymitu,“ je přesvědčen Jindřich Šrajer.