„Už moc času nemám, ale snad to ještě stihnu," přeje si student Jihočeské univerzity a vášnivý rybář Martin Musil.

Jak jste se dostal k rybám?
Konkrétně k rybolovu jsem se dostal díky dědečkovi, začal jsem chytat už jako malý kluk. Můj první prut byl samozřejmě z lískové větve, na který jsem se pokoušel vylovit kapra z nafukovacího bazénu, což se mi nakonec nepodařilo. Muškařit jsem začal až díky mému otci, který je manažer české reprezentace a trenér 
v jedné osobě. Do té doby jsem o to nejevil větší zájem. Jeho kamarád, který pracoval pro juniorskou reprezentaci, ve mně viděl talent, tak se mě ujal a mě to nakonec začalo bavit. Zajímavé je, že jsem se k tomu dostal až kolem dvanácti nebo třinácti let, to je v tomhle sportu už docela pozdě.

Před dvěma roky jste se stal juniorským mistrem světa 
v muškaření. Jak na závod ve Francii vzpomínáte?
Mistrovství světa je specifický závod. Je dost fyzicky náročný i ve srovnání s jinými sporty. Do Francie jsme přijeli s velkým předstihem, abychom se na mistrovství pořádně připravili. Závod  trval tři dny a byl rozdělen do pěti kol, ve kterých byli soutěžící bodováni podle úlovků. Součet bodů pak určoval celkové pořadí soutěžících. Až do posledního kola nebylo nic jisté, byli jsme vyrovnaní s Američany, ale při prezentaci výsledků závěrečného kola měl poslední z Američanů nulu, což znamenalo naše vítězství. Náš tým měl tu výhodu, že se snažil fungovat jako celek.

Jak jste oslavili soutěžní úspěch?
Ceremoniál byl sice až druhý den, ale už v autobuse na cestě na ubytovnu jsme se dozvěděli, že je titul náš, tak jsme s týmem rozpoutali oslavy. Kluci na ubytovně už slavili s pivem v ruce a tam mi řekli, že jsem ke všemu vyhrál soutěž jednotlivců a že kolega z týmu byl druhý. Takže trošku jsme to pak na místě zapít museli. (Smích)

Berou rodičové a blízcí vaší zálibu na milost?
Muškaření mi zabere hrozně moc času, v podstatě celý týden trénuji nebo regeneruji a chodím k tomu do školy, 
o víkendu jsem prakticky pořád na závodech. Můj osobní život jde docela dost stranou, musím pro to hodně obětovat. Ale naštěstí mě v muškaření hodně podporuje můj otec a sponzoři.

Sponzorování bývá u mnoha sportovců většinovým zdrojem příjmů. Dalo by se muškaření na mezinárodní úrovni utáhnout bez finanční podpory sponzorů?
Určitě dalo, ale jedině v rodinách milionářů. (Smích) Je to hodně drahý sport, jenom průměrný prut stojí zhruba přes deset tisíc a cena goretexového oblečení se vyšplhá do řádu desetitisíců. Naštěstí mi  sponzoři poskytují vybavení 
a oblečení za zlomek ceny, takže si to můžu jako obyčejný člověk dovolit. Je nutné ale myslet i na náklady pro závody, na které jezdím téměř každý víkend. To může stát 
i dva tisíce korun. Není to žádná legrace.

Jakých úspěchů si kromě titulu mistra světa ceníte?
Moc si vážím každého úspěchu mezi dospělými, kde je mnohem větší konkurence než u mladých. Před dvěma lety jsem vyhrál jeden z nejprestižnějších závodů na světě, Hanák Open ve Vyšším Brodu v kategorii trojic, tohoto výsledku si velmi vážím. Jedna věc mě ale mrzí, zatím jsem nevyhrál juniorské mistrovství České republiky. Byl jsem druhý i třetí, ale titul mi zatím uniká, snad to ještě napravím.

Dají se srovnávat podmínky pro muškaření u nás a v zahraničí?
Každý stát má jiné podmínky. Třeba Francouzi jsou velmi vysoko, ale poslední dobou se nahoru dostali i Američané, kteří začali muškaření silně dotovat. Navíc český svaz vybírá pět reprezentantů z celkových třiceti možných závodníků, u Američanů vybírají ten samý počet z tisíců muškařů, v tomhle je opravdu velký nepoměr.

Vzhledem k tomu, že stále studujete, určitě se vaše studia točí kolem ryb.
Ano, jsem na Jihočeské univerzitě, konkrétně na Fakultě rybářství a ochrany vod. Snažím se zasvětit svůj život jenom rybám. Samozřejmě musím pro to obětovat hodně času, což se moc nelíbí mým blízkým. S přítelkyní byl v tomhle také problém, spoustu času jsem sám trávil na rybách. Striktně se držím hesla, že ženská na ryby nepatří. (Smích) Fakulta mě naštěstí v závodění podporuje, dostávám i sportovní stipendium, takže v tomhle bych chtěl vedení fakulty opravdu moc poděkovat.

Dá se vaše studium na univerzitě skloubit se závoděním?
Naštěstí to mám v tomhle na univerzitě trochu jednodušší, ale není to žádná legrace. Zatím jsem to všechno doposud zvládal bez individuálního plánu, ale je fakt, že na gymnáziu jsem se ve škole mockrát neukázal. Teď si mohu dovolit i nějaké brigády při studiu, ale je třeba se studiu důkladně věnovat. V budoucnu bych se rád živil rybařinou, potenciál bych ale viděl spíše v zahraničí. Mým snem je dělat rybařinu na Novém Zélandě. Ryby se chovají a chytají všude ve světě a Zéland je pro mě atraktivní země. Doufám, že se mi to nakonec povede.

MICHAL BĚLSKÝ