První dáma Jihočeského kraje odchází. Ivana Stráská už rok předem avizovala, že nebude znovu usilovat o post hejtmanky. V tu chvíli netušila, že poslední rok v mnohém i v náročnosti překoná většinu předešlých událostí. V rozhovoru pro Deník nyní Ivana Stráská bilancuje celou svou politickou kariéru.

V politice jste více než dvacet let. Byl přesto rok 2020 nejtěžším rokem vaší politické kariéry?

Ano, dvaadvacet let, zažila jsem v politice leccos. Po povodních si člověk myslel, že nic horšího nemůže být. Bohužel, koronavirus neodteče jako voda.

Ivana Stráská
Mgr. Ivana Stráská (ČSSD).Zdroj: ČSSDnarodila se 21. června 1952
vystudovala obor český jazyk – dějepis na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity
od roku 1998 pracovala ve školství jako učitelka a následně jako zástupkyně ředitele v ZŠ Milevsko
v roce 1998 vstoupila do politiky. Stala se starostkou Milevska
v roce 2004 se stala zastupitelkou Jihočeského kraje
v roce 2008 se stala náměstkyní hejtmana Jiřího Zimoly pro oblast sociální, zdravotní a národnostních menšin, v roce 2012 jí k tomu přibyla oblast nemocnic a záchranné služby
v roce 2017 se stala hejtmankou Jihočeského kraje poté, co její předchůdce Jiří Zimola odstoupil
v roce 2020 Ivana Stráská své působení v roli hejtmanky ukončila

Jak koronavirus ovlivnil ostatní projekty kraje? Dokážete odhadnout, jak se podepíše na roce 2021?
Měli jsme připravenu do finiše celou řadu projektů, zmíním kupříkladu Jižní Čechy v Pasově, Jižní Čechy v Jekatěrinburgu. To jsou ty mezinárodní projekty a zrušili jsme je hned na jaře. Fórum partnerských regionů bylo přesunuto na podzim a na podzim zrušeno. Seniorské hrátky, které vždy vrcholily na začátku září, rovněž zrušeno. Snažili jsme se nerušit investiční akce. V roce 2021 ale určitě výpadek příjmů ovlivní i investiční politiku krajů.

Je možné říci, že nás covid-19 i něco naučil?
Určitě. Asi jsme si museli zakrýt obličej, aby se ukázala naše pravá tvář. Najednou vidíte, kdo je zodpovědný, kdo se zodpovědnosti nebojí, kdo je alibista. Naučil nás rovněž soudržnosti. Jen se bojím, aby ta cena nebyla příliš vysoká.

Věříte i v této nové situaci projektu Jihočeského letiště? Bude někdy letiště v Plané vydělávat?
Věřím, že projekt letiště je projektem pro budoucnost. Nedělám si žádné iluze o tom, že bude v brzké době vydělávat. Ale pozemky okolo ve spojení s letištěm jsou příležitostí nejen pro České Budějovice.

Ovlivní epidemie nějak rozvoj českobudějovické nemocnice? Nebudou nějaké změny? Například využití dolního areálu, rozšíření kapacity lůžek infekčního nebo i jiných oddělení, nákup většího počtu ventilátorů?
Určitě zkušenost s epidemií odhalí některá rizika. Zhruba před deseti lety zde byly značné tlaky na omezení lůžek, zvláště infekčních. Teď budeme v nouzi využívat volných prostor v nemocnicích. Tvrdě si uvědomujeme problémy s počty zdravotnických pracovníků, lékařů, sester. Pokud se týká ventilátorů, jejich využití je závislé na počtu personálu. V této chvíli máme ventilátorů více než osádek. Tedy než lidí, kteří je obsluhují.

Tvrdou ránu dostal letos i turismus, na kterém jsou jižní Čechy závislé. Jak dlouho může trvat, než se tato sféra znovu postaví „na nohy“? Je to i šance na nějakou změnu v této oblasti?
Já si myslím, že epidemie, s níž se můžeme potýkat několik let, významně ovlivní některé sféry našeho života, a cestování bude jednou z nich. Doufám, a záměrně používám slovo doufám, protože si to netroufám odhadnout, že do pěti let by se mohla situace stabilizovat.

Dokázala byste porovnat své působení na postu hejtmanky s hejtmanem Jiřím Zimolou, který úřadoval před vámi? A v čem bude nejspíš jiný nastupující hejtman za ODS Martin Kuba?
Myslím si, že na rozdíl od obou pánů jsem se snažila spíše dohodnout v řadě věcí i s opozicí. Snažila jsem se ohlazovat hrany. Na druhou stranu si myslím, že v mnoha věcech jsem byla úpornější.

Můžete nám přiblížit práci hejtmanky ve smyslu zaměstnání. Jak vypadá obvyklý pracovní týden? Kolik času tráví hejtmanka v práci a jak moc je na cestách?
Obvyklý pracovní týden začíná v pondělí a končí nedělí. Začínala jsem pravidelně v osm a z práce jsem chodila kolem devatenácté hodiny. Dva až tři dny v týdnu jsem bývala pracovně mimo kraj. Člověk si na to pracovní tempo zvykne, zvykne si na neustálé telefony a e-maily. Od letošního jara už ale není normálního nic.

Může si hejtman dovolit trávit některé soboty a neděle bez mobilu?
Ne, telefon jsem nevypínala nikdy, někdy se ovšem stalo, že jsem ho nemohla vzít. Většinou jsem pak volala zpátky.

A jak je to s dovolenou pro hejtmana? Koho o ni žádá?
Dovolit si ji může, vždycky je třeba se dohodnout, aby byl zástup. V letošním roce to bylo po jednotlivých dnech, pouze v srpnu jsem měla čtyři dny vcelku. Ale na to jsem zvyklá, dvacet let jsem neměla delší souvislou dovolenou.

Máte naplánované, co budete dělat první den poté, co post hejtmanky opustíte?
Doufám, že se pořádně vyspím. A pak se pustím do starých restů, osobních, rodinných, na které jsem neměla čas.

Co si vezmete na památku z hejtmanské kanceláře?
Když jsem nastoupila na radnici, věnoval mi kolega ke kulatinám maličký proutek fíkusu benjaminu. Dnes je z něj docela slušný stromeček, putoval se mnou na kraj a teď konečně přijde domů.

Co se chystáte dělat? Odpočívat po extrémně náročném roce nebo máte nějaký nesplněný profesní sen?
Neplánuji, musím se naučit, že najednou mám čas, o kterém si rozhoduji sama. Mám ráda květiny, tak se budu snažit, aby kvetly.

Jste původní profesí učitelka. Vrátíte se za katedru jako „supl“? A umíte si představit učení formou distanční výuky?
To určitě ne. Děti jsou jiné a já jsem taky jiná. Co se týká distanční výuky, představit si to umím, ale vždycky bude scházet ta emoce, osobní prožitek, který má vyučování provázet.

Přesto, že nyní žijeme covidem-19 a aktuálně krajskými volbami, vaše působení v jihočeské politice je mnohem delší. Které okamžiky se nejvýrazněji zapsaly do vaší paměti. Ať v roli starostky Milevska, krajské radní nebo coby hejtmanky…
Asi nejsilnější dojmy jsem měla, když jsem přijela k požáru obytného domu v Lenoře. Ten moment, kdy si uvědomíte, že jedna vteřina z vás udělá žebráka, který má jen to pyžamo na sobě. Vracelo se mi to mnoho dní. A současně s tím i radost ze solidarity a pomoci těch ostatních.

Co vás v roli hejtmanky nejvíc překvapilo?
Někdy mám pocit, že mě už nepřekvapí nic. Tedy, kromě lidí, kteří úplně přesně vědí, jak by se měly věci dělat, ačkoli o tom nevědí vůbec nic.

Kdysi v úplných začátcích po volbě starostky mi řekl jeden ze zastupitelů. Pamatujte si, že ti, kteří teď kolem vás krouží, obdivují tu vaši židli. Ti opravdoví přátelé se ukážou až tehdy, až o ni přijdete. Tak uvidíme, jestli budu překvapena.

Na co budete vzpomínat nejraději?
Na své spolupracovníky. Na ty, co se mnou tvořili obraz kraje, vymýšleli strategie a pomáhali, když bylo potřeba. Bez těchto lidí bych neudělala nic.