Na náměstí Přemysla Otakara II. se prvně objevilo dláždění po roce 1364. Toho roku meškal ve městě Karel IV. a když viděl na náměstí slušně řečeno nepořádek kolem masných a chlebových krámů, nařídil městu, aby krámy přestěhovalo jinam a náměstí a ulice vydláždilo kamením. Město poté postavilo masné krámy na rohu Krajinské a Hroznové. Chlebové krámy se rozptýlily v ulicích. Jak vypadala dlažba za Karla IV., se může jen odhadnout. Zřejmě hustě vsazené kameny do písku nebo hlíny a nějakým způsobem upěchované. Byly to první „kočičí hlavy“ na náměstí.

V průběhu staletí se kameny určitě vyměňovaly. Nově se náměstí dláždilo před rokem 1727 v souvislosti se stavbou Samsonovy kašny. Na snímku s datem 19. 11. 1914 je patrné, jak přibližně tehdy kočičí hlavy vypadaly. Nebyly na vrchní straně až tak vypouklé, jako je dnes zbytek starého dláždění kolem kašny. Dlaždiči vsazovali kameny tak, aby nahoře byla co nejrovnější plocha. Někde jsou znát jakési pruhy větších kamenů. Asi pro odtok dešťové vody, poněvadž kašna stojí na kopečku. Chodníky před podloubím byly vydlážděny kamennými deskami v roce 1895 před příjezdem císaře Františka Josefa.

Projekt na novou dlažbu náměstí vypracoval v roce 1934 arch. Pavel Janák. Trochu to trvalo, než radnice v červnu 1938 zadala výdlažbu Masarykova náměstí stavitelské firmě Matyáš a Moučka za 437 000 Kč. „Výdlažba se provede podle návrhu prof. Janáka z Prahy šatovskými špalíky, jež dodá firma Šatovské továrny ze celkovou cenu 424.000 Kč, takže celková úprava Masarykova náměstí vyžádá si nákladu 861.000 Kč. Materiál na šatovské špalíky dodá továrna ve Zlivi.“ Českobudějovická záložna rozhodla na základě jednání mezi dr. Vlastimilem Zátkou a starostou města dr. A. Neumannem poskytnout obci na výdlažbu náměstí příspěvek do výše 100.000 Kč.

V září 1938 schválila rada města dílčí změnu v projektu arch. Pavla Janáka. Věnec kolem kašny se nevydláždí šatovskými špalíky, ale oblázky, čímž kolem kašny zachován bude starý stav dláždění, jež se také bude lépe přimykat ke kašně, než dlažba nová. Kočičí hlavy u kašny jsou tedy z roku 1938, ale původní dlažbu jen připomínají. Tak hrbolatá nebyla.

Nová Janákova dlažba se dokončila až po 15. březnu 1939 za německé okupace. Není ale pravda, že by Němci, jak se kdysi říkalo, zařídili vydláždění náměstí. Projekt byl hotov již v roce 1934, začalo se dláždit v roce 1938 a jen shodou okolností byl Janákův projekt ukončen v době německé okupace.

Současně s novou dlažbou se řešilo i nové osvětlení náměstí. Stožáry elektrického osvětlení byly přemístěny k okraji chodníků. Na ploše náměstí zůstaly jen nosné sloupy elektrické dráhy. Nové osvětlení náměstí kritizoval časopis Technický jih v roce 1939: „Nynější stav je asi ten, že navečer je náměstí osvětleno bohatě a výhodnými reflektory elektrickými, vedle nichž vypadá plynové osvětlení podloubí starobylými lucernami velmi groteskně. V pozdních hodinách a v noci, kdy elektrické osvětlení je zhasnuto, slouží k osvětlení celého náměstí pouze tyto starožitné lucerny.“

Kouzlo Janákovy keramické dlažby spočívá v tom, že ze všech stran se pruhy kamenných desek opticky sbíhají ke kašně, přičemž ve čtvercích jsou šatovské špalíky vsazeny střídavě podélně a příčně, což se projevuje jiným odrazem světla. Rohy Janákova velkého čtverce jsou zkosené, jen severovýchodní roh (ve směru k záložně) je oblý. Vedly totiž tudy do oblouku koleje tramvaje, nešlo s nimi hnout, tak se desky položily podle kolejí.

JAN SCHINKO