Dosáhla jsi v poslední době úžasných úspěchů. Z jakého máš osobně největší radost?
Z úspěšného složení přijímacích zkoušek na Janáčkovu akademii v Brně. To pro mě bylo asi nejtěžší, ale náročné bylo také účinkování v Národním divadle Brno, kde doprovázím jako sólistka s orchestrem baletní představení Osudové lásky.

Máš na koncertech trému? Jak se ti ji daří zvládat?
Trému beru jako přirozenou součást každého vystoupení. Čím větší tréma, tím lepší výkon. Alespoň u mě to tak funguje.

Pocházíš z muzikální rodiny?
Ano. Můj tatínek byl dirigent a maminka je houslistka v orchestru Jihočeského divadla. Sestra Maruška je rovněž houslistka, sestra Anežka
flétnistka a bratr Tibor hraje rekreačne na klavír.

Kdy jsi začala hrát ty?
Jelikož jsem vyrůstala v hudebním prostředí, přišlo to velmi přirozeně. V sedmi letech jsem dostala svoje první housličky.

Kolik hodin denně cvicíš?
Cvičení musím přizpůsobovat škole a také náročnosti repertoáru. Většinou hodiny pri cvičení vůbec nesleduji.

Stane se ti, že na koncertě nebo soutěži uděláš při hře chybu? Jestli ano, tak co děláš?
Ano, stává se to. Naštěstí jde převážně o chyby, které si já uvědomuji, ale běžní posluchači je často nezaregistrují. Hudebníci jsou také
herci, takže když udělám chybu, prostě pokračuji a snažím se nedat na sobě nic znát.

Pořád tě to baví? A co tě na tom vlastně baví nejvíc?
Baví, a moc. Muzikanti mají ohromné privilegium promlouvat k lidem skrze hudbu a vyjadřovat tak emoce, které jsou slovy nepopsatelné. Na houslích mám nejraději to, že je pořád co objevovat, pořád na čem pracovat. Vždy je tady vyšší laťka, která se musí překonat.

Kolik máš volného času a jak ho trávíš?
Volného času mám pomerně hodně, nemůžu si stěžovat. Většinou poslouchám hudbu nebo si čtu.

Kdo je tvůj nejoblíbenější houslista a skladatel?
Z houslistů mám nejraději Leonida Kogana, Davida Oistrakha a Maxima Vengerova. Skladatel, který je mi svou tvorbou nejbližší, je bezesporu Dmitrij Šostakovic.

Jakou posloucháš hudbu?
Kromě klasické hudby se zajímám o hudbu alternativní. Můj oblíbený hudební žánr je trip-hop.

Neláká tě taky jiná než klasická hudba – třeba populární, rocková?
Rozhodne bych se nechtěla angažovat v populární hudbě coby houslistka. Kombinace houslí a popu je mi vyloženě proti srsti. Ráda bych si ale jednou zahrála v cimbálové muzice.

Skládáš taky sama skladby?
Bohužel ne. Ačkoliv skladatele bezmezně obdivuji, sama jsem ke skládání vlohy nikdy neměla.

Chtěla bys být slavná houslistka?
Musím říct, že ne, neslučuje se to s mojí povahou. Jako slavného sólistu vás lidé neustále hodnotí a posuzují, což není vždy příjemné. Navíc je to velká zodpovědnost. Mnohem raději bych získala místo v kvalitním orchestru, kde bych si naplno mohla užívat radost z hudby, aniž bych byla ve středu pozornosti.

Jaké máš největší přání?
Docela „obyčejné" – mít jednou vlastní rodinu a práci, která mě bude bavit.