Dobrodružné výpravy do vzdálených zemí bez GPS navigace a někdy i znalosti jazyka podnikal v minulých desetiletích Bohumil Vondruš z Homolí. To vše kvůli orchidejím. Dnes má tisíce exotických rostlin a spolu s dalšími pěstiteli některé z nich tento víkend vystavuje v homolské hasičské zbrojnici.

Vondrušova vášeň pro orchideje začala již v mládí. „Když byla tahle země zadrátovaná, snil jsem jako kdejaký kluk o dalekých krajích a hltal knížky Lovci orchidejí od Flose. Myslel jsem samozřejmě, že se na taková místa nikdy nepodívám, ale pak se mi poštěstilo vyrazit na Kubu, to se tehdy smělo,“ vzpomíná. Na tomto ostrově poprvé hledal exotické květiny, které jej natolik uchvátily, že se staly jeho celoživotním koníčkem.

Během dalších let se Vondruš vydal na Kubu ještě několikrát, v listopadu 1989 pak odcestoval do Vietnamu. Vždy si přivezl cenné rostliny do sbírky. Situace se však změnila po sametové revoluci, republika tehdy přistoupila k Washingtonské konvenci a dovážení květin se tím zkomplikovalo. Nyní musí Vondruš před každou cestou vyplňovat řadu formulářů a předem hlásit, co přesně se chystá sbírat. Přesto se zúčastnil například expedice do Nikaragui a shromáždil orchideje prakticky z celého světa.

Kolik má právě exemplářů, ani sám neví, jejich počet se ale pohybuje v tisících. Všechny pěstuje ve skleníku u svého domu v Homolích. „Jeho vytápění je samozřejmě finančně náročné. Když nám tady zavedli plyn, tak po prvním odečtu volali z plynárny, že se asi spletli o desetinnou čárku. Ujistil jsem je, že to tak není,“ vypráví s úsměvem.

Orchideje také vyžadují neustálou péči. Každé ráno musí Vondruš vyrazit do skleníku kvůli zamlžování a větrání, podobně je tomu i večer. Přesto tvrdí, že orchideje nejsou na pěstování tak náročné, jak by se mohlo zdát, a pořídit si je může kdokoli. „Je třeba květiny pouze rozdělit na člověkem vytvořené hybridy a původní biologické druhy. Pěstování těch původních je složitější, ale hybridy jako například phalenopsis jsou vyšlechtěné tak, aby se jim dařilo v bytech. S těmi doporučuji začít,“ říká.

Nejčastější chybou, kterou lidé dělají je podle něj to, že orchideje příliš zalévají. Ke kořenům se přitom musí dostat vzduch a to není možné, když jsou ve stále vlhkém substrátu. Po zalití je tedy třeba zeminu nechat úplně vyschnout a pak až zalévat znovu. „Lidé si řeknou, že tropická rostlina musí mít vlhkost a lijí tam vodu, ale to není dobře,“ komentuje Bohumil Vondruš.

I po mnoha letech jsou pro něj orchideje velkou radostí a dobrodužstvím. Osobně má nejraději méně líbivé druhy, které zaujmou spíš jen odborníky. „Já jsem v tomhle trochu zvláštní. Většinou si vybírám květiny, které se líbí mně, pak jednomu člověku na souostroví Samoa a pak už nikomu,“ směje se.

Ve sbírání exotických rostlin hodlá sedmdesátiletý pěstitel i nadále pokračovat. Stále má také jeden nesplněný cestovatelský sen. „Kdysi byla v Budějovicích prodejna sovětské knihy a já tam jednoho dne za výlohou uviděl mapu Madagaskaru. Šel jsem dovnitř a koupil ji. Prodavačky nejdřív jen vytřeštěně koukaly a pak si jedna dodala odvahu a zeptala se, na co ji potřebuji. Já jsem tehdy pravil, že až budu velký, pojedu na Madagaskar. Ale ještě jsem tam nebyl,“ uzavírá.