Na snímku z archivu Milana Bindera je zachycena v období 1. republiky Lannovka přibližně od Jeronýmovy ulice směrem k nádraží. Vpravo stojí německá reálka s kaplí a věží. Škola byla v křídle v Jeronýmově ulici poškozena při bombardování na konci války v roce 1945, ale část v Lannovce byla celkem v pořádku. Podle pamětníků v této části (na snímku vpravo) byli ubytováni až do listopadu 1945 Rusové. Potom  byl celý areál školy zbytečně zbořen. Lannovka přišla o jednu věž a léta tam zela prašná proluka lemována socialistickými hesly. Dnes je tu parkoviště Prioru.

Vlevo je část domu na rohu Jeronýmovy, kde bývala za socialismu Mototechna – motocykly, skútry, mopedy, záruční opravy a přívěsné vozíky. Předtím firma Vilém Hess, Auto – Praga, součástky, auto potřeby. Před rokem 1990 měl o tento dům zájem obchodní podnik Zelenina. Mototechna se odstěhovala a Zelenina ve výloze instalovala plán na vybudování Domu ovoce a zeleniny včetně ovocného baru. Po roce 1990 se obchodní podniky různě dělily, štěpily, transformovaly, tunelovaly až zanikly, takže z připraveného projektu sešlo.

Druhý dům v řadě vlevo s mansardovou střechou má kolmo do ulice na plechu firmu „Továrna na cukrovinky, Ludvík Resch". Vyráběl cukrovinky, čokoládu a marmelády. Termín „továrna" byl tehdy moderní. Cukrář Ludvík Resch, psal se též Ludwig Resch, byl továrníkem a měl továrnu, což znělo lépe než kdyby měl živnost a krám. Továrnou na cukrovinky a čokoládu byl např. Merkur na rohu Novohradské a Mánesovy. Ludvík Resch měl jako jeden z prvních v Lannovce po roce 1918 telefon. V domě u Reschů bydleli v roce 1932 továrník Ludvík Resch s manželkou Annou, soukromý úředník Karel Resch a služebná Marie Hejdová.

Před Ludvíkem Reschem byli majitelem domu Václav Hock a Rudolf Čížek. V roce 1906 prodal dům továrník Rudolf Čížek poštovnímu oficiálovi v Plzni Václavu Hockovi za 36.000 K. Za socialismu byl v domě obchod Ovoce – zelenina. Po roce 1990 železářství firmy Dupi. Tato firma sídlila přechodně také v domě na rohu vlevo, než se opravil Reschův dům. Dům na rohu potom koupila v roce 1994 spořitelna. V rohovém domě z roku 1898 je po pravé straně krámek, kde se prodávaly od roku 1990 byliny, voněly až na Lannovku. Potom se tam vykutal výklenek pro peněžní automat. Jeden čas měla v tomto traktu sídlo krajská redakce televize.

V řadě za Reschovým domem následuje  patrový  dům s restaurací U červeného srdíčka. Dům byl několikrát upravován, takže dnes vypadá  úplně jinak. Za socialismu, kdy  byla  u Srdíčka zařízena jídelna s pestrými umakartovými stolky a židlemi, byl vchod uprostřed průčelí. Na snímku je vchod do Srdíčka zcela vlevo. V 80. letech bylo v tom místě zařízeno  okno rychlého občerstvení, skoro McDonald´s drive. Oblíbená byla  cmunda,  na  poutači  bylo  ale  uvedeno – bramborák.

Lannovka je rozpůlena alejí stromů. Po pravé straně je vozovka i chodník, ale  vjezdu automobilů do této vozovky zabraňuje závora. Mohlo by se říci, že to byla první pěší zóna ve městě, traduje se však, že to není ani tak kvůli chodcům jako proto, že v této polovině Lannovky protékal zaklenutý Hlinský potok, přičemž klenba by neunesla automobily. Hlinský potok se sice na přelomu 19. a 20. století odklonil do Dobrovodského potoku, ale část vody pod Lannovkou stále protékala. V nové době se klenba nahradila betonovými panely.

Jan Schinko