První zkušenost získal roku 1996 při mezinárodní vojenské misi IFOR pod vedením NATO v Bosně a Hercegovině. Český prapor měl tehdy základnu v okolí města Prijedor. „Hlavním úkolem psychologa u jednotky je psychologická příprava a zajištění kompletního servisu pro příslušníky. V případě mimořádných nebo tragických událostí pak samozřejmě další pomoc. Znamená to práci se skupinou i jednotlivci," vysvětluje Bohuslav Jäger.

Na misi trávil zpravidla šest měsíců, někdy trochu déle. Nejnáročnější z hlediska práce psychologa podle něj bylo nasazení v Kosovu. Tam totiž jednotka utrpěla ztráty na životech. „Svým způsobem je ale náročná každá mise. Když vynechám extrémní situace, tak je obtížné už jenom to, že tam žije mnoho lidí na malém prostoru, objevují se problémy spojené s odloučením od rodiny, dlouhodobým permanentním stresem, plněním úkolů. I nasazení vojáci řeší stejné problémy jako lidé v republice plus se k tomu přidávají okolnosti spojené s misí," komentuje Bohuslav Jäger.

Mise IFORMezinárodní vojenská mise pod vedením NATO v Bosně a Hercegovině po ozbrojeném konfliktu, který na území trval déle než tři roky. Uskutečnila se v letech 1995 a 1996. Jednotky IFOR se postupně snažily stabilizovat situaci v znesvářené zemi, měly kontrolovat dřívější nepřátelské armády a zabránit dalším střetům. V závěrečné fázi došlo ke stažení částí jednotek IFOR a přípravě navazující mise SFOR.

Mise KFORMezinárodní mírová operace v rámci NATO na území Kosova byla zahájena v roce 1999. Jejím cílem bylo dosažení trvalého míru a stability 
v oblasti postižené válkou, jednotky KFOR měly také zabránit dalším bojům. Na území působí vojáci 
v menším počtu dodnes, zajišťují 
zde pořádek a bezpečnost.

V zahraničí pracoval dvěma způsoby. Byl s vojáky v terénu a plnil s nimi úkoly například v rámci patrol a také mohli příslušníci sami vyhledat jeho pomoc. „Byl tam každodenní prostor pro kontakt. Není to o tom, že bych chtěl všechno psychologizovat, ale vojáci měli možnost mě kdykoli oslovit 
a využít servisu," popisuje.

Myslí si, že je důležité, aby při misích v jednotce vždy působil psycholog. Minimálně proto, že si tak sám vyzkouší, zda je schopen nasazení, a získá mnoho poznatků. „Je to výborná zkušenost, přináší to praxi z různých situací. A jsem přesvědčen, že pokud dojde k nějaké tragické události, může psycholog sehrát velice významnou roli. V současné době se to jen potvrzuje, i Američané začínají do první linie nasazovat své pracovníky pro duševní zdraví, protože se ukazuje, že v konfliktech někdy bývá více psychických ztrát než fyzických," komentuje.

Bohuslav Jäger bez okolků přiznává, že měl při misích někdy strach. Říká, že se nebojí pouze duševně nemocný člověk. „Strach přichází v situacích, kdy nemám věci pod kontrolou. Často byl ale spojený spíš s tím, jestli zvládneme určitý úkol," vzpomíná.

Veškeré nasazení armády v zahraničí vychází z rozhodnutí politiků. Úkoly byly dané rezolucí OSN. Například v Bosně a Hercegovině tak čeští vojáci měli zabránit střetu znepřátelených stran, nedopustit další ozbrojený konflikt, případně doprovázet navrátilce.

Místní obyvatelé se podle Bohuslava Jägera k vojákům většinou chovali vstřícně. „Byli rádi, že tam dochází ke stabilizaci. Samozřejmě jsme výjimečně narazili na někoho, kdo s naší misí nesouhlasil, ale otevřeně jsme se setkávali spíše s podporou. Lidé oceňovali, že přinášíme bezpečnost, humanitární podporu," popisuje.

I během několikaměsíčního nasazení v zahraničí mohl být v kontaktu s rodinou. „Měl jsem tu výhodu, že jsem byl na Balkáně, takže jsme měli dovolené a nakrátko jezdili zpět do republiky. Kromě toho byla možnost spojení, nejprve prostřednictvím vysílaček, pak telefonů a mobilních telefonů. Vím, že v dnešní době už vojáci hodně využívají internet a Skype," říká psycholog.

Bohuslav Jäger byl řadu let příslušníkem ozbrojených sil České republiky. Jako psycholog působil u jednotek nasazených v zahraničí. Dnes žije v Českých Budějovicích, kde má soukromou praxi.

Klimatické podmínky na Balkáně se příliš nelišily od České republiky. Jen občas vojáci zažili nezvyklé výkyvy teplot, kdy se v březnu ohřáli při dvaceti stupních nad nulou a v dubnu najednou zase mrzlo. „Na počasí se člověk většinou rychle adaptuje, také proto, že se soustředí na jiné věci a úkoly," dodává Bohuslav Jäger.

O stravu vojáků se starali profesionální kuchaři. „Dostávali proviant z České republiky, takže se vařilo z českých surovin a k tomu se něco bralo z místních zdrojů. Měli jsme typickou českou kuchyni, jen nám hrozně chyběl klasický český chleba. Když ho pak nějaká návštěva přivezla, byl to ten nejlepší zákusek," vypráví Bohuslav Jäger. Během let se podle něj jídelníček postupně zlepšoval.

Před úplně první misí byl psycholog hlavně zvědavý, zda vůbec zvládne nasazení 
v zahraničí. To se prokázalo. Později pak hlavně doufal, že nebude mít moc práce. „Když musí psycholog hodně pracovat, znamená to, že je někde problém," vysvětluje. Některé mise byly skutečně klidnější, jiné však nikoli.

Na řadu situací se sice Bohuslav Jäger mohl podle svých slov předem teoreticky připravit, ale psychologa stejně vždycky něco překvapí. „V tom je ta práce krásná. Každý je jiný, přináší jiný příběh, jiné možnosti. Možná se dá částečně aplikovat nějaký obecný teoretický směr, ale vždy se stejně musím umět přizpůsobit situaci. Práce psychologa je možná náročná, ale já ji mám hrozně rád. Není totiž stereotypní, což platilo obzvláště na misích," komentuje.

Bohuslav Jäger byl řadu let příslušníkem ozbrojených sil České republiky. Jako psycholog působil u jednotek nasazených v zahraničí. Dnes žije v Českých Budějovicích, kde má soukromou praxi.

Své poslední nasazení prožil v roce 2002 v Kosovu. Po návratu sloužil nějaký čas na velitelství v Táboře a poté se stal hlavním psychologem ministerstva obrany. Nyní žije v Českých Budějovicích. „Vrátil jsem se tam, odkud jsem v roce 1996 odjel. Před první misí jsem totiž působil na budějovickém letišti 
a mám tu rodinu," říká.

Armádu Bohuslav Jäger opustil před čtyřmi lety a začal provozovat soukromou psychologickou praxi v krajském městě. Zároveň vede kurzy na Teologické fakultě Jihočeské univerzity. V obou činnostech uplatňuje poznatky z vojenských misí. „Pětadvacet let v armádě mi přineslo ohromné zkušenosti. Stále vycházím z toho, čím jsem si prošel a s čím jsem se setkal," uzavírá.