Doslova plný dům jich má Rudolf Strnad starší z Českých Budějovic. Začínal jako malý kluk a dnes má na kontě řadu unikátních odchovů. „Každý nějak začíná, většinou jako první chová andulku nebo zebřičku, když se mu daří, postupně nakupuje vzácnější a dražší ptáky,“ směje se. „Ale je to jako všude jinde. Každý má na něco talent, já si myslím, že i když jde o chov jakýchkoli zvířat, ten člověk to musí mít v sobě,“ zdůrazňuje.


Chovat vzácné ptáky znamená ale také mnoho dalšího. „Musíte si kolem sebe vybudovat síť partnerů, sám se člověk těžko něco naučí. Je třeba chovatele objíždět, u každého se něco přiučíte, vidíte něco dobrého. Kdokoli z nich něco řekne, pokaždé v tom je něco chytrého, je dobré chodit na přednášky, číst odborné knížky a časopisy a vzít si ze všeho něco pro sebe,“ prozrazuje Strnad část receptu, jak se stát dobrým chovatelem.


„Pochopitelně málokterý chovatel má v začátcích na to, aby si koupil drahé ptáky. I já jsem začínal tak, že jsem měl obyčejné ptáky, u nichž se mi dařily odchovy, utržené peníze šly zase do ptáků a dodnes platí, že když se povede odchov, koupím něco nového. Existuje pár druhů ptáků, které jsem u nás odchoval jako první. Všechny peníze, které jsem tak vydělal, jsem vždy zase utratil za ptáky. Mám je dnes doma všude, v bytě hlavně zpěváky, pro mě je to koncert,“ vyznává se ze své lásky.


Propadl jí opravdu v útlém věku. „Byly mi tři roky a táta byl také chovatel. Dělal na vysoké úrovni drobné ptáky a zpěvné kanáry, takže byt byl plný ptáků. Kam až můj rozum sahá, první dárek pod stromeček, který si pamatuju, byla malá bednička, v ní klícka a tam kanár. Dělal jsem jako dítě také sport a všechno možné, na to si ovšem moc nepamatuju, ale na prvního kanára rozhodně,“ tvrdí chovatel.