Pro mnohé maminky, které zde nalezly azyl, to je místo, na které nikdy nezapomenou. „Byla jsem tu jedenáct měsíců. Byla to pro mě taková záchrana,“ vzpomínala paní Kateřina při oslavě deseti let trvání Krizového centra pro matku a dítě v Kostelci.

V Kostelci i porodila. V centru byla v podstatě na utajovaném místě. Tak daleko zašlo pronásledování jejím přítelem, že se před ním musela schovávat. „Byly jsme tu výborná parta,“ řekla na adresu ostatních tehdejších maminek paní Kateřina.

„Máme s kamarádkou výborné vzpomínky,“ souhlasila další maminka, která v Kostelci našla útočiště, paní Markéta.

„Člověk si ani nechce připustit, že tu byl, aby si nepřipomínal důvody, proč jsme tu byly, ale byla tu skvělá parta, cítila jsem se jako doma,“ dodala mladá maminka, která už dnes má zase svůj samostatný život.

Délka pobytu v zařízení se liší případ od případu. Někdy je důvodem rozvod, jindy neshody o majetkové vyrovnání nebo jednání o svěření dítěte do péče.

„Objekt je v majetku města Hluboká nad Vltavou. Dodnes je tu málotřídka a mateřská škola,“ uvedla předsedkyně občanského sdružení Marie Paukejová s tím, že před deseti lety pronajalo město Jihočeské RŮŽI půdu v budově na 25 let za symbolickou korunu ročně.

Sdružení sehnalo dva miliony od sponzorů a z dotace ministerstva práce a sociálních věcí peníze na personál do začátku. Tehdejší okresní úřad poskytl na přestavbu částku 900 000 korun. Předělaná půda nabídla šest malometrážních bytů. Pokoje jsou neustále obsazené, vede se i pořadník zájemců. Příspěvky poskytuje Jihočeský kraj, město Hluboká nad Vltavou nebo obce, odkud jsou maminky. Většina financí je z grantů.

„Spolupracujeme s neziskovými organizacemi, hlavně s Českým červeným křížem,“ zmínila další partnery Jihočeské RŮŽE pracovnice centra Iveta Vavřínová. V Kostelci působí od začátku. „Měla jsem vůbec první službu, noční,“ poznamenala Vavřínová na adresu dne 10. května 1999. Centrum v Kostelci je jediné nestátní a necharitní zařízení svého druhu v Jihočeském kraji.