Odrazilo se to i na příjmech českobudějovické radnice.

Schodek pořád rostl tak, že radnice podle usnesení městské rady ze dne 16. října 1919 zavedla pro rok 1920 zcela nové poplatky z veřejného prostranství, přičemž dosavadní poplatky uložené před rokem 1918 se ztrojnásobily a poplatky z roku 1918 zdvojnásobily.

Zavedly se poplatky z malých a středních obchodních portálů a vývěsních lamp pro malé firmy ve výši 20 Kč, pro velké firmy, zejména u střechovitých portálů 50 Kč ročně. Za otvory do sklepa (v chodníku) s domy zřizovanými činil poplatek 20 Kč. Poplatky ze slunečních plachet (kryjící před sluncem zboží ve výkladní skříni) do 2 m délky 20 Kč a přes 2 m délky 50 Kč. Poplatky za balkony 50 Kč.

Světelná reklama noční podléhala také poplatku. Lze spočítat, když měl obchodník portál, dvě výkladní skříně s plachtou, otvor v chodníku do sklepa a na domě balkon (neon mohl zhasnout), kolik ho to stálo ročně, nepočítaje v to běžné poplatky.

To ještě nebylo tak hrozné. Jihočeské listy ze dne 4. prosince uveřejnily zvláštní poplatky do městského rozpočtu v jiných městech. V Prostějově stanovili daň z lustrů osvětlovacích. A sice z lustru se třemi světly 12 Kč, se čtyřmi světly 24 Kč, s pěti světly 120 Kč, s 10 15 světly 240 Kč, s 16 20 světly 480 Kč a s více jak 20 světly 960 Kč. Velké lustry mívaly kavárny, vinárny, hotely a největší asi divadla.

Někde zpoplatnili postele v hotelích. Za každou postel, ať je obsazena nebo ne, 2 Kč denně. Daň z nevěstek činila z každé 5 Kč denně. Zdaňovaly se hry v karty.

Úředníci radnice měli s tím jistě dost práce, možná až neúměrnou výsledku, ale dobové noviny ve městě uveřejňovaly na těžkou práci úředníků znamenitý recept: „Úředník pracuje intensivně a s přesností důmyslného stroje, takže bývá nervově vyčerpán.Aby se osvěžil a svoje povinnosti hravě vykonával, natírá si čelo a spánky francovkou ALPOU. Masáží ALPOU zesílí svaly a vzpruží se nervy."

Nové poplatky ve městě v roce 1920 nepomohly, protože obecní rozpočet nadále vykazoval schodek 11 mil. Kč. Starosta města Otakar Svoboda navrhl v roce 1921 další poplatky.

Často kuriózní, za což asi nemohl, protože mu je předložil někdo jiný. Zvýšení činží o 75 % bylo ještě relativně normální, ale navrhnul dávky z pian, obrazů, sbírek, gobelínů, koberců, domácích kulečníků, saní, jízdních koní (100 Kč), dávky ze zbraní, a to z pušky 30 Kč, z pistole 20 Kč a ze sečné zbraně 10 Kč. Dále dávky ze služebných a sice za 1 nebo 2 služky 60 Kč ročně, za každou 3. nebo 4. služku o 30 % více a při ještě větším počtu služek o 50 % více. Asi někdo v té době měl i 5 a více služek.

Naštěstí tyto návrhy byly většinou zastupitelů ostře zamítnuty. Jihočeské listy poznamenaly, že diskuse o návrhu nových dávek byla místy až pohnutá. Při hlasování zvolal radní pan Havel: „Zaveďme progresivní daně!"

Nakonec se zastupitelé v roce 1921 po bouřlivé diskusi rozhodli, mohlo by se říci šalamounsky, že schodek obecního rozpočtu vyřeší mimořádně půjčkou ve výši 5 mil Kč a zbývajících 6 mil Kč nějak pokryjí zvýšenými a novými dávkami a poplatky.

Podobně jako rozpočet města Českých Budějovic byl na tom po 1. světové válce státní rozpočet. Podle zákonů z roku 1919 a 1923 se objevila a byla rozpracována daň z přepychu, která byla uvalena na zboží, které neslouží nutně spotřebě či které je pojímáno jako luxusní.

Autor: Jan Schinko