Baarova ulice byla původně cestou od Pražské brány směrem na východ. Spojovala se někde U křížku s ještě starší cestou (Pekárenskou) z Čéčových Budivojovic do Třeboně.


Byla to úzká cesta či výpadovka, takže Baarovka zůstala i po zastavění v 19. století poměrně úzká na rozdíl od okolních rovnoběžných ulic Skuherského,, Smetanovy, Šrámkovy a dalších. Baarrovka se léta jmenovala Dlouhá, což odpovídalo její délce od hluchoněmého ústavu až za Franckovu cihelnu pod křížkem. V roce 1906 byla přepažena železničním náspem.


Název Dlouhá ulice se neoficiálně vyskytuje asi od poloviny 19. století, kdy nahradil starší pojmenování Schüssgasse (to byla Střelecká, protože na Mariánském náměstí v prodloužení ulice byla střelnice budějovických ostrostřelců). Oficiálně byla Dlouhá od roku 1875. V roce 1946 se celkem překvapivě přejmenovala tradiční a výstižná Dlouhá na ulici s „dlouhým“ názvem Jindřicha Šimona Baara.


První domky v Dlouhé se stavěly již v 18. století. Např. na rohu s Jírovcovou ulicí nechal postavit kriminální rada Vinzenz Strandl na svém poli v roce 1798 domek, který prodal krejčímu Matěji Kolářovi. Domek byl zbořen kolem roku 1960. Většina dalších přízemních domů, příkladné struktury bydlení na budějovickém předměstí, byla postavena po roce 1850. Patrové domy s historizujícími štukovým dekorem se stavěly na konci 19. století. V roce 1972 byl zbořen blok rázovitých domů od jazykové školy k základní škole. Jeden domek a patrový dům tam zůstal, jinak se zde nic nepostavilo. Mezi Otakarovou a Lipenskou se také bouralo, ale alespoň zde vyrostl slušný areál družstevní výstavby. Od Mariánského náměstí k Jírovcovce bývalo za 1. republiky několik firem. Kamnář a hrnčíř Karel Štěpka, švadlena Emilie Žáková, Josef Kohn, obchodník dobytkem, obuvník Rudolf Keiser, hokynáři Karel Škola a Antonín Vítovec, před základní školou bednář Václav Mattas. Mattasů zde byli již za c. k. a měli také hokynářství. Zanikl obuvník František Matoušek.


Známá jazyková škola, lidově jazykovka, byla v ulici od roku 1960. Budova byla postavena v roce 1885 pro německou obecnou školu smíšenou, potom dívčí, od roku 1920 česká dívčí škola. K 1. 1. 2007 se jazyková škola přestěhovala na Rudolfovskou do areálu bývalé rolnické školy. Základní škola v Baarovce byla postavena v roce 1893 pro českou obecnou školu. Je to velká a docela slavná škola, kterou prošla řada generací dětí z Pražského předměstí. Také tanečním souborem Bárováček, který vznikl v roce 1957, nebo recitačním souborem Sluníčko a pěveckým sborem. Zachovaly se také slavné citáty dětí, které shromáždila ze sešitů a z úst žáků učitelka Jiřina Ježová: „Opera je, když chce někdo něco prodat – například Mařenku“, „Disciplina je, když na nás učitelé křičí, abychom nekřičeli“, „Učitelé k nám do třídy vstupují s ohlodaným výrazem. Chtějí v nás vypěstovat disciplinu.“


Baarova ulice bývala plná tradičních řemesel a obchodů. Podle adresáře živností bylo v ulici v roce 1933 například 8 krejčích, 6 trhovců, 3 obchodníci dobytkem, 3 obchodníci uhlím, 3 řezníci atd. Vzadu (bylo by na snímku vlevo) firma Karel Fiala a Josef Koutzký – Jihočeská autoklinika a doprava osob i nákladů. Blíže k Otakarovce firma z obchodního rejstříku Červený a synové (Jan st., Jan, ml., Marie, František a Antonín), povoznictví, výroba cementového zboží, obchod uhlím. V ulici evidoval 25 členů budějovický Sokol I., včetně zmíněného Karla Fialy a Jana Červeného.