Baráčníci ze Čtyř Dvorů pořádali průvod každoročně v květnu, většinou podle pamětníků 1. května. Obec baráčníků byla založena po roce 1880 a měla sídlo U slovanské lípy. Ve městě bylo několik obcí baráčníků (Vitoraz, Řehtáčkovice, Jana Žižky).

Baráčníci byli hrdí starousedlíci, kteří se sdružili ve spolku. Propagovali tradiční obyčeje venkovského života, kroje, tance a pomáhali potřebným. Zpočátku, v období c. k., usilovali i o udržení čistoty českého jazyka. Obce baráčníků podporovaly české školství a přispívaly nemajetným studentům.
Na snímku jsou patrně vyšívané kroje nebo košile s vyšívanými ornamenty. Také pečlivě provedené prapory. Na jednom je nápis MARIE KOLÁŘOVÁ, MATKA PRAPORU.

Původně nebylo jméno baráčník zrovna skvělé označení. Souvisí s francouzským slovem „barák“, tj. prozatímní obydlí pro zdravé a nemocné při epidemiích a pro vojenské účely.

V 19. století vykládá Ottův naučný slovník pojem baráčník takto: „Barák slove každá chata, ať již z klestí, prken, nebo z neotesaných kmenů zhotovená. V obecném životě nazývá se tak hlavně chata bez polí, a její majitel baráčník“.

Později: „Baráčník je majitel baráku, chalupy bez polí, anebo vůbec vlastník bídné chalupy“. Ve 20. století je baráčník obyvatel nebo vlastník baráku. Ekvivalentní termín je domkář. Potom se pojem barák přenesl i na činžovní dům. Pojem baráčník se tak od dob Otty značně změnil.

Vzadu na snímku stojí dvoupatrová budova továrny bratří Sattletů (Josef a Julius). Vyráběla kamna, hliněné a šamotové zboží. Reklamním sloganem – Doporučují se prvotřídní šamotová kamna, bílé i barevné, stěnové mosaiky, podlahové desky, šamotové cihly a šamotová moučka. Sattlerů měli dále vlastní cihelnu U hada, kterou spravoval mladý ing. Pavel Sattler (v těch místech je dnes obalovna). Po roce 1950 se v Sattlerce zařídil obchodní podnik Drobné zboží.

První dům vlevo na snímku je Lukášů, druhý je dům Voráčků, za kterým je trochu vidět přízemní dům s pultovou střechou, kde byla v té době SBĚRNA prádla k praní, čištění a barvení, později trafika. Následuje dům Šebestů, ve kterém byl za 1. republiky hostinec Karla Plonera a Jany Eltnerové. V novější době místní knihovna.

Domy byly postaveny po polovině 19. století, přičemž některé v této řadě jsou vyznačeny již na mapě z roku 1827. To byla „mladší“ část Čtyř Dvorů. Protější strana ulice měla domy starší, některé dokonce původně roubené, jak se ukázalo na jaře 2008 u dvou demolic.

Domy na snímku byly zlikvidovány kvůli stavbě nové široké silnice. Ve skutečnosti silnici nepřekážely, o čemž svědčí kaplička sv. Vojtěcha, která tam jediná zůstala jako kůl v plotě. Sama ovšem měla lidově řečeno na mále.

Název Masarykova ulice zavedli zastupitelé obce Čtyři Dvory v roce 1919. Podle Daniela Kováře zapomněli Čtyřdvorští požádat o souhlas T. G. Masaryka, aby se podle něj mohla ulice jmenovat. Vzpomněli si až v roce 1931, požádali ho a T. G. Masaryk souhlasil.

V roce 1955 byla ulice přejmenována na Husovu jako pokračování Husovy třídy od Dlouhého mostu. Hlavním důvodem však bylo, že politickým orgánům se nelíbilo jméno Masaryk. Navrhoval se také název Gottwaldova, ale to neprošlo, protože Čtyři Dvory nebyly již samostatnou obcí a jedna Gottwaldova ulice ve městě už byla (kolem hereckých domů).

Máte doma staré záběry Českých Budějovic a chcete je zveřejnit v tomto seriálu? Není nic jednoduššího. Kontaktujte nás a přijďte do redakce. Vaší pamětihodností se následně potěší čtenáři sobotního seriálu Putování městem. V jeho dalším díle se porozhlédneme na křižovatce u Výstaviště.

Jan Schinko