Typický budějovický dům Pražského předměstí byl zbořen v roce 1987, když již byl novými nájemníky léta neudržován. Na jeho místě stojí „skleněná“ budova pojišťovny.


Otomar a Marie Schrabalovi měli v období 1. republiky obchod se sportovními potřebami v podloubí radnice. Zapsané živnosti měla Marie Schrabalová: sportovní potřeby, Náměstí č. 1, auto-potřeby, Náměstí č. 2. Otomar Schrabal byl původně poštmistrem, potom se věnoval obchodu se sportovními potřebami a provozoval cestovní kancelář. Byl jednatelem Automotoklubu, spoluzakladatelem budějovického Ski klubu, rozhodčím lyžařské župy, fotograf a znalec Šumavy. Obchod se sportovními potřebami prosperoval i po roce 1945 a ještě v 50. letech 20. století, když se obchod musel přestěhovat do podloubí u Zvonu, to bylo pořád U Schrabalů.


Po 2. světové válce Otomar Schrabal a synové Jan a Jaroslav Schrabalovi zařídili v opuštěném objektu u Zvonkové oblíbený penzion. Provozovali cestovní kancelář, měli malý autobus, organizovali lyžařské závody. V té době vznikla Cestovní informační služba (CIS) a ve městě se postavily dvě ubytovny CIS, dřevěné volarského typu. Vypadalo to s cestováním nadějně. Do penzionu Schrabal jezdily známé osobnosti (v létě 1947 např. hudební skladatel Otakar Jeremiáš) a na Smrčině se závodně lyžovalo. Po únoru 1948 se stáhla na Šumavě „železná opona“. Uzavřelo se pohraničí a Ondřejovsko-Boleticko. Schrabalům „zůstala“ jen Kleť, kde pomáhali při zakládání sjezdovky. Jaroslav Schrabal se potom léta staral o turistický provoz na Černé věži. Jaroslav Lindauer (86 let) připomíná, že Jaroslav Schrabal jezdil na Malši na kánoi a někdy jel po Vltavě do Prahy za 2-3 dny.


Schrabalovi byli také členy českobudějovického Sokola. V besídce v zahradě domu zařídil Otomar Schrabal loutkové divadlo. U Schrabalů bydlel Emil Egner, člen Sokola, úředník čsl,. státních drah a kapelník. Vedle Schrabalova domu směrem po Pražské stál do roku 1987 přízemní domek, ve kterém bývalo tradičně pekařství. Na začátku 20. století Josef Kadlec, potom Matěj Čech a pak František Klouda. V dalším domě, činžovním, dvoupatrovém kosého půdorysu, býval holič Heiden. Živnosti v tomto domě jsou známy jen z roku 1906 a to Veselka, obuvník a Reindl, kotlář.


Následuje rohový dům Pražské a Skuherského ulice, kde býval známý koňský řezník Karel Stíny. Nad vraty ve výklenku byl sv. Floriánek a pod tím plastika koňské hlavy. Řeznictví zde nebyl vždy, v roce 1906 tady byl kovář a podkovář František Hromádko. V domě bylo dále cukrářství Adolfa Matějky. Tento dům měl v hospodářském traktu ve Skuherského ulici ještě donedávna výrazný nápis ZDE SENO. To byla firma Souček – výkup a obchod senem. V patře bylo okénko, ze kterého trčel trám s kladkou a provazem na vytahování sena. Lidově se proto domu říkalo U šibenice.


Na druhém rohu Pražské a Smetanovy proti Schrabalům stával podle vzpomínek Jaroslava Lindauera vždy pečlivě vyleštěný sentinel v zelené barvě s mosaznými trubkami. Sentinel jezdil ve městě ještě asi po válce. Patřil firmě Friederich Gans & Sohn, starý materiál. Tento blok domů a ohrad (Gans, Tschauder, automobily, Interholz, obchod dobytkem) od restaurace Metropol ke Smetance byl zbořen v roce 1962 kvůli divadlu.