Adamova lebka prý plní přání a řídí plán zkoušení

Na snímku z období c. k. je zachycena ulička z České ulice ke klášteru lemována pracemi Josefa Dietricha. Vpravo stojí sousoší Kalvárie, vlevo sloup Nejsvětější Trojice. Podél cesty ke vchodu do kláštera byly umístěny sochy světců, které dnes stojí v klášterní předzahrádce.

Na dobovém snímku je cesta ohraničená jen kamennými patníky. Patníky se zde držely dlouho, až do 50. let 20. století. Bývaly zdánlivě dobře udržované, vyleštěné, ale nebyla to údržba, to jen kluci, když chodili ze školy, přeskákali všechny patníky sokolskou roznožkou.

Mezi Kalvárií a Trojicí stávala do roku 1809 barokní brána jako vstup na dominikánský hřbitov, dnešní Piaristické náměstí. Na bráně byl proveden obraz znázorňující založení kláštera.

Sousoší Kalvárie vytesal Josef Dietrich v roce 1741. Vertikálou sousoší je Kristus na kříži s postavou Panny Marie. Po stranách jsou sochy zbožných žen. U paty kříže je kamenná lebka zvaná Adamova. Podle pověsti, kdo se podívá do očí lebky, přesněji do očních důlků, a myslí si nějaké přání, lebka mu ho splní.

Poté, co se postavily na začátku 20. století škola v České ulici, komplex dívčích škol v Husově ulici a průmyslovka v Resslově ulici, získala Adamova lebka další význam, ne-li moc. Kdo na lebku sáhne, nebude ten den ve škole zkoušen. Kalvárii nechala postavit Terezie Aichlová.

Sloup Nejsvětější Trojice nechal postavit v roce 1740 mlynář Erasmus Jenne uprostřed dominikánského hřbitova, který byl krátce potom zrušen a sloup byl přemístěn naproti Kalvárii. Podle Karla Pletzera se na hřbitově pohřbívalo asi do roku 1742. Náhrobky byly časem odstraněny, plocha srovnána a po roce 1785, kdy byli do kláštera přestěhováni z Biskupské ulice piaristé, se objevuje název Piaristenplatz (Piaristické náměstí). Po roce 1903 byla stržena barokní brána spolu s domem na nároží Hroznové a České. Brána měla nahoře repliku sochy P. Marie. Zmizela tím i ulička na Piaristické náměstí od Lubasova domu.

Josef Dietrich je autorem také morového mariánského sousoší na Mariánském náměstí, alegorických soch na atice radnice, výzdoby Samsonovy kašny, soch Panny Marie před Lineckou bránou a Vídeňskou bránou a několika soch sv. Jana Nepomuckého.

Tvořil také sochy pro tehdy barokní zámek na Hluboké, na most ve Vyšším Brodě, světce pro Lišov, Č. Krumlov a další. Je také doloženo, že pro kostel v Malontech vyřezal osm dřevěných plastik. Na tenkrát nový kostel na Dobré Vodě vytesal Madonu a dva anděly. Lze s velkou jistotou předpokládat, že jeho sochy P. Marií, sv. Janů Nepomuckých stály a stojí na jihu Čech, aniž by se vědělo, že je tesal.

Do města přišel Josef Dietrich v roce 1710. Co dělal předtím, se ví málo. Narodil se kolem roku 1677 v Trhových Svinech. Přesněji to zatím není zjištěno, ani to, že by pocházel z Rejt u Trhových Svinů. Vyučil se sochařem v Praze a do města přišel už jako sochařský mistr. Toho roku 1710 koupil dům v Krajinské ulici.

Byl zde třikrát ženat. Dvakrát neměl děti, ve třetím manželství měl čtyři syny, ale na živu zůstal jen jeden, ale není o něm známo, že by se též vyučil sochařem. Josef Dietrich zemřel v roce 1753 a pokračovatelem v řemesle vpravdě v rodině se stal Leopold Hueber, který si v roce 1754 vzal vdovu Magdalenu Dietrichovou.

V klášterní předzahrádce je řada soch, jednou z nich je sv. Josef. O této soše se traduje, že tvář sv. Josefa vytesal Josef Dietrich podle své vlastní tváře. Nedá se to spolehlivě doložit, ale tak asi vypadal sochař Josef Dietrich, autor Samsona na kašně.

Jan Schinko