Rokoko bylo krátké období na konci barokní doby. Ve městě je jen několik domů s rokokovou fasádou. Výrazně rokoková je báň klášterní věže. V čase, kdy vládlo rokoko, to byla již postavena radnice, Samson a další barokní stavby, byla stavební činnost ve městě v útlumu. Oživila se po roce 1800. (Termín „rokoko“ se vrátil v období l. republiky, kdy byl v Hroznové otevřen oblíbený bar ROKOKO.)

Dům č. 12 koupil v roce 1769 zednický mistr a stavitel Jan Habelsreiter od výběrčího daní Alberta Strandla za 800 zl. Nebyl to samostatný měšťanský dům, ale jen zadní trakt na původní gotické parcele domu na náměstí. Jan Habelsreiter dům přestavěl, spíše nově vystavěl, a vytvořil na průčelí trojosou rokovou plastickou fasádu členěnou pilastrovým řádem. Průjezd domu je klenutý do placek na pásech. V roce 1788 koupil Jan Hebelsreiter i sousední dům č. 14 od Petra Polzera za 770 zl. a nato v roce 1790 zde postavil nový dům s průčelím, které je reliéfní výzdobou vzornou ukázkou luisézního stylu. Když pak Jan Habelsreiter dům v roce 1794 prodal Petru Pimskerovi, stál dům již 3 000 zl. Petr Pinsker platil hotově.

Ve městě podobný luiséz není. Jan Habelsreiter asi cestoval (možná jako tovaryš, což bylo obvyklé) a viděl ve světě rokoko a pak luisézní dekor. Luiséz, také Luis Seize, anebo sloh Ludvíka XVI. vznikl ve Francii za vlády tohoto krále 1774 až 1792. Vyznačuje se štukovými ornamenty zejména v podobě vavřínových věnců, festonů, zvlněných vlajících stužek, mašlemi a volutami, které bývají zalomené na způsob meandru. Někdy se označuje jako copový sloh. Copánků je na domě č. 14 řada. Fasáda je prostě francouzská. Dokonce tvarované římsy připomínají francouzské vojenské čepice. Po stylu luiséz „nastoupil“ ve městě klasicismus.

V rokokovém domě měl za 1. republiky kožešnictví a galanterii Jaroslav Fojtl. Prodával kožichy a čepice podle reklamy nejlevněji. Eduard Schnercher měl v domě sklady piva. Karel Jakš krejčovskou dílnu. Trochu se firmy střídaly. Zmizel řezbář Karel Bauer a před 2. světovou válkou se v objektu usadil peněžní ústav Kreditanstalt.

V luisézním domě je léta knihařství Františka Ployhara. Založeno v roce 1888. Za 1. republiky to bylo strojní knihařství a tovární výroba krabic. Za socialismu Knihařství a kartonáž výrobního družstva Jihokov, závod 02. Dnes Bohumil Plojhar, knihařství – kartonáž – papírnictví. Na začátku 20. století sídlil v domě krejčí Josef Kestřánek. Knihař František Ployhar nejprve sídlil na náměstí. Podle dobového zdroje: „Zakladatel a stálý majitel firmy vyučiv se, pracoval v předních závodech knihařských doma i za hranicemi, po bohatých zkušenostech osamostatnil se ve městě. Pracoval nejprve sám, pak s jedním dělníkem, postupně zařizoval. Dnes v roce 1927 mezi 30 zaměstnanci v jeho dílně jsou zastoupeny všechny obory dělníky odborníky. Vazby knih a kartonáž pro veškerý průmysl v jednoduchém i přepychovém provedení v cenách nejlevnějších. Naprostá solidnost jest vedoucí zárukou majitele firmy a proto požívá neprosté důvěry“.

Parcely rokokového a luisézního domu (i sousední domů) vedly z domů na náměstí. Měšťanské domy se na nich v Široké ulici postavily až po rozdělení parcel v 18. století. Proto severní strana Široké ulice byla zastavěna později než jižní a také vypadá jinak. Jan Habelsreiter si tak mohl postavit rokokový dům a „francouzský“ luisézní dům s copánkovými štukovými ornamenty

Máte doma staré záběry Českých Budějovic a chcete je zveřejnit v tomto seriálu? Není nic jednoduššího. Kontaktujte nás a přijďte do redakce. Vaší pamětihodností se následně potěší čtenáři sobotního seriálu Putování městem. Příště se vydáme do kostela sv. Jana Nepomuckého.

Jan Schinko