Podle směrného územního plánu (zkratka SÚP), který pro radnici vypracoval Stavoprojekt, a který byl uveřejněn v roce 1969, měla být celá východní strana Jeremiášovy ulice zbořena. Západní strana s vysokým rohovým domem zcela vlevo (bývala dole drogerie) by zůstala. Předpokládala se také likvidace celých bloků v Chelčického ulici. Naštěstí se tento „územák“ nerealizoval.

Jeremiášova ulice se začala zastavovat z Rudolfovské kolem roku 1862. Ulice se v této čtvrti kříží většinou pravoúhle, což naznačuje jistou plánovitost a respektování rolí, nikoli chaotické stavění nájemních domů s hlavním cílem vybírání činže, jak se léta tvrdilo.

V roce 1875 byla ulice oficiálně nazvána Stifterova (Stiftergasse). O jakého šlo Stiftera, není úplně jasné. Daniel Kovář uvádí: „Název měl s největší pravděpodobností uctít šumavského básníka a spisovatele Adalberta Stiftera, ale vzhledem k tehdejším českobudějovickým zvyklostem není zcela vyloučena ani motivace pojmenování podle zdejšího zasloužilého měšťana téhož jména.“

Název Stifterova vydržel 70 let. Až v roce 1946 byla ulice přejmenována na „Ulici Bohuslava Jeremiáše“. Postupně se začal používat krátký a praktický název – Jeremiášova (ještě kratší je budějcký název Jeremiáška).

Vpravo přízemní dům, kde býval léta TABÁK, byl postaven v roce 1862. V té době to bylo za městem. Nebyla zde ještě ani železnice. V dalším objektu v ulici je patrný vysoký komín. Pražila se zde prý káva, ale komín je poměrně starý, takže mohl sloužit kopytáři Václavu Šťahlavskému už v období c.k., nebo truhláři Josefu Hálovi. Před válkou měla v rohovém domě hokynářství Anna Fiktusová.

Jeremiášova ulice je krátká, na rozdíl od Lipenské a Otakarovy, ale v období 1. republiky to byla obchodní ulice. Skoro v každém domě byl obchod nebo řemeslo. Překvapuje množství hokynářů. Ulice byla asi cestou z Pražského předměstí k nádraží.

V čísle 4 měl sídlo hokynář a mlékař František Brom a krejčí Martin Tříska. V čísle 6 hokynář Rudolf Ploner. V č. 6 byli ještě řezníci Jan Daňha, Josef Porák a ve dvoře zámečník Romam Kremrsbach. Později Pavel Friedrich, který vyráběl biče. V č. 8 měli hokynářství František a Josefina Štochlovi, později Tomáš Šafář. V č. 10 byl hokynář Jan Čtvrtník, kramářka Marie Hovorková a obuvník Jan Štěpán. Na č. 12 bylo pekařství u Šafářů. Podobně v dalších domech (jen po této východní straně ulice).

V období c. k. musela být ulice ještě živější. Také byla relativně nová. V ulici bydlel např. vrchní berní správce Josef Hejl a vrchní oficiál československých drah František Huspeka. V č. 6 měl dílnu sochař a štukatér Max Rudolf Šaloun a Karel Šustr zde prodával drůbež a zeleninu. V č. 8 byl hokynář Ladislav Rohrbach a krejčí František Dušek, Václav Kříž a švadlena Antonie Křížová.

Vysoký Filipů dům na druhém rohu ulice byl postaven v roce 1930. V přízemí bývala léta drogerie zaměřená na barvy a laky. Předtím moto – prodejna Jana Konopy. Vyskytoval se zde i kadeřník a vlásenkář František Halík, ale přestěhoval se na protější roh.

Vedle řezníků Daňhy a Poráka byli v ulici další řezníci Bernard Machatý, František Kropáček a Václav Kropáček. To je na tak krátkou ulici hodně. Nechybělo obchodní jednatelství. modiství, povoznictví, autodoprava, autokarosárna, obchod dobytkem, obchod hadry, kostmi a starým železem. Tedy skoro samostatná nezávislá ulice ve městě.

Máte doma staré záběry Českých Budějovic a chcete je zveřejnit v tomto seriálu? Není nic jednoduššího. Kontaktujte nás a přijďte do redakce. Vaší pamětihodností se následně potěší čtenáři sobotního seriálu Putování městem.
V jeho pokračování zamíříme do Biskupské ulice.

Jan Schinko