Největší provoz v Kanovnické byl v letech 1949 až 1960. Ulicí jezdily v obou směrech trolejbusy linek č. 1, 2 a 4. Skoro by se nevěřilo, že to bylo možné, aby se dva trolejbusy v nejužším místě u Hradební míjely, ale míjely. Jeden počkal, druhý projel. Radnice jen odlehčila úsek před mostem přes Mlýnskou stoku, kde vzniklo v domě U ještěra a naproti v domě Svazarmu podloubí. Směrný územní plán města dokonce počítal s vytvořením podloubí po celé severní straně ulice.

V roce 1961 byl zaveden trolejbusový provoz jen v jednom směru od sadů k záložně a Kanovnickou do Lannovky. Rokem 1969 byly trolejbusy v historickém jádru města zrušeny. Všechny linky jezdily potom jen kolem Besedy (poté byly zrušeny trolejbusy vůbec a nahrazeny autobusy). I tak byla Kanovnická exponovanou ulicí. Později se vážně uvažovalo o podchodech z Kanovnické do Lannovky.

Historicky byla Kanovnická do roku 1829 ukončena masivní hradební věží zvanou Břidlicová. Původně to byla Prašná věž, kde byl uložen střelný prach. Pozdně gotickou podobu dostala věž v 16. století, kdy poloha domů na konci ulice byla uváděna „u Nové věže“. Základ věže pocházel z 2. poloviny 14. století. Věž měla branku s padací mříží. Brankou chodily stráže do vnějšího prostoru hradeb. V roce 1829 byla zbytečně zbořena. Zaznamenala se alespoň její přesná výška 14 sáhů, 5 stop a 2 coule. To je přibližně 30 m. Po zboření Břidlicové věže se v uvolněném prostoru před Mlýnskou stokou postavily domy pozdějších názvů U ještěra a Svazarm. V místech domu U ještěra však stál již dříve domek Bartla Steckera.

Název Kanovnická se ustálil v 18. století, kdy byly po jižní straně ulice postaveny jednotné domy pro kanovníky kostela (od r. 1785 katedrály) sv. Mikuláše. Do té doby se používaly názvy U prašné věže, U nové věže, Mikulášská apod. V roce 1875 byl název Kanovnická stanoven ú〜ředně. Přežil několik politických režimů, i když v 50. letech 20. stol. se snahy radnice o přejmenování vyskytly.

Na poklidném snímku z období c. k. stojí vlevo za mostem patrový dům U ještěra. Dům je trochu zakryt stromovím. V domě měl Miroslav Pokorný výrobu a prodej koženého zboží U Ještěra (psáno s velkým „J“). Logem obchodu byl ještěr či krokodýl, který měl v tlamě kabelku.

Za socialismu byla v novém podloubí opravna koženého zboží, obuvi a punčoch Kožedělného a gumárenského podniku Tábor. Dům U ještěra byl zcela zbytečně zbořen kvůli stavbě krajské politické školy KSČ.

Za domem U ještěra stojí dvoupatrový Cicvárkův dům, ve kterém bývala drogerie U zlatého lva Adolfa Lukesche. Také zde měl Václav Votroubek odborný velkozávod a obchod šicími stroji, založen v roce 1892. Výhradní prodej Pfaffových strojů. „Jediná skutečně odborná dílna pro opravy šicích strojů v rukou zkušeného odborníka na celém českém jihu.“ Majitelem domu byli Antonín a Josefa Cicvárkovi.

Dvoupatrový dům vpravo, kde sídlil za socialismu Svazarm, nemá na snímku podloubí, Dole měl Carl Bilowotzky Konfektion für Damen, dámské oděvy a Jakob Ofner Hut Handlung, obchod klobouky a modiství. Za socialismu byla v podloubí kancelář autoškoly a po zbourání domu U ještěra opravna obuvi.

Vlevo v pozadí vystupuje nároží třípatrové německé obecné školy. Na konci ulice u náměstí stojí ještě původní stará česká záložna (nebyla ještě secesní s Merkurem a Čechií). Budějčáci na snímku mají klobouky, postávají, klidně chodí a jezdí na kole. Asi je zrovna c. k. poledne.

Máte doma staré záběry Českých Budějovic a chcete je zveřejnit v tomto seriálu? Není nic jednoduššího. Kontaktujte nás a přijďte do redakce. Vaší pamětihodností se následně potěší čtenáři sobotního seriálu Putování městem. Příště bude naším cílen dům U srdíčka.

Jan Schinko