Dům v Krajinské číslo 37 se inspiroval kubismem

Dům č.37 v Krajinské měl do té doby renesanční průčelí s nízkým renesančním štítem. Byl ozdoben sgrafity a asi i „mořskými vlnkami“ jako podobná průčelí na náměstí. Sgrafita pocházela z let mezi roky 1552 a 1581.

Při kubistické přestavbě kolem roku 1922 se asi autor projektu inspiroval renesančními tvary atiky na Zátkově domě a transformoval je do kubismu. Jádro domu zůstalo renesanční včetně křížových kleneb v podloubí.

V té době se pozdní kubismus projevil také na několika dalších domech ve městě (Hroznová, Krajinská, Biskupská) a i na mostě přes Mlýnskou stoku v ulici U tří lvů. Též v Háječku lze vysledovat poslední stopy kubismu. Pravý kubismus z doby před 1. světovou válkou lze najít na budově německého dívčího lycea (později rozhlasu) postaveného v roce 1912.

V 1. polovině 20. století sídlil v domě mechanik Bohumil Neumann, který mimo jiné prodával jízdní kola. Reklamní kolo měl zavěšené v arkádě loubí. Současně byl v domě knihař Jaroslav Vyhnal. V období c. k. měla v podloubí krupařství Josefa Coufalová a truhlářství František Wildmann. Za socialismu výrobní družstvo Snaha, opravna obuvi.

Dům vpravo č. 39, kde je patrný nápis Klempířství, je Polákův dům barokního jádra. Firma Josefa Poláka prováděla ve městě důležité klempířské práce. Např. opravovala rokokové báně klášterní věže. Jeden čas zde bylo Levné zboží. V 18. století sídlili v domě barvíři. V roce 1713 dostal dům barvíř Jiří Bartlme od Anny Hehenbergerové za 930 zl. a to i s inventářem a barvířskými kotli, ale slíbil vdově a jejím dvěma dcerám doživotní byt.

Široký dům vlevo č. 35 je dům U zlatého beránka, kde býval zájezdní hostinec, cizinecké pokoje a stáje. Původně šlo o dva goticko – renesanční domy, které byly průčelím sjednoceny na začátku 19. století. V levé části má podloubí plochý strop, v pravé křížové klenby. Mázhaus je sklenutý na střední pilíř. Ve dvoře je barokní pavlač vysazená na krakorcích.

Hospoda byla v domě již kolem roku 1767 za Václava Enhubera, ale v roce 1774 se zde usadil řezník Václav Haasz. Ten koupil dům od Jana Měšťáka ze Scharffeldtu za 2 400 zl. a 6 dukátů klíčného. Baronka z Hackelbergu měla mít za 18. zl. ročně tři pokoje na pavlači, kuchyň a dřevník doživotně. V 1. polovině 20. století sídlil v domě také obchodník dobytkem Václav Marschik. Za socialismu Textil – podlahové krytiny. V patře měl sídlo Svaz československých filatelistů, krajský výbor, sekretariát.

V dalším domě vlevo č. 33 byl také zájezdní hostinec s názvem U zlatého lva. Krajinská představovala vstup do města od Prahy a od Vodňan, proto zájezdní hostince. Přijíždějící také nechávali povozy na předměstí v hostincích U bílé růže, U zelené ratolesti aj. V době automobilů provozoval v domě Karel Lang autodrožky. Sídlil zde léta také krupař Matěj Masopust. Za socialismu se v podloubí etabloval Nábytek Hikor. Následuje vlevo průchodní dům či Bazar.

Krajinská se od kubistického domu směrem ven z města po této straně rozšiřuje. Není jasné jestli už to tak v roce 1265 rytíř Hýř „vykolíkoval“, nebo se to stalo až po roce 1560. Renesanční Zátkův dům č. 41 značně ustupuje z linie. Logické by bylo, že ulici vyměřil rytíř Hýř rovně jako ostatní ulice vedoucí k městským branám.

Jan Schinko