Dokonce lze říci, že město bylo založeno mezi dvěma rameny Malše (to je dnešní hlavní tok Malše a rameno Mlýnská stoka). Vltava byla svedena za klášter do současného slepého ramene dodatečně vzdutím jezu u valchy.

Malše je oblíbená budějovická čistá řeka. Občas ji trochu zakalí Stropnice. Malše je poeticky řečeno romantická prakticky od pramene až k Sokolskému ostrovu. Básník Ladislav Stehlík v Zemi zamyšlené to vyjádřil krátce, jasně a výstižně: „Řeka Malše dává krajině melodii“. Vltava je jiná, ve městě protéká stranou a je regulovaná.

Původní jméno řeky Malše bylo Malče. Dokládají to písemné zprávy z roku 1265 v podobě „fluvii Malche“, z roku 1373 „flumen Malcze“, z roku 1378 „fluvium Malcz“ a z roku 1418 „flumine Malczie“ Tenkrát nebyly háčky a čárky, písmena cz vedle sebe se četla jako „č“. V 15. a 16. století se začalo v lidové výslovnosti měnit „č“ v „š“. Důvody jsou nejasné, ale faktem je, že staročeština to lidové „š“ převzala a z Malče se stala Malše. Toponomastik Antonín Profous vysvětluje původ Malche od osobního jména Malcha, podle kterého to byla Malchova řeka. Příponou –je se potom ve staročeštině vytvořilo Malchje a Malčje. Písmeno „j“ v dalším vývoji zmizelo a vznikla Malče. Lidové změkčení na Malši se přijalo a už to tak zůstalo.

Snímek z prosince 1984 zachycuje rekonstrukci Malého jezu na Malši. Řeka je tak malá, že se celá vešla do propustě. V prosinci nebo v červenci mívá Malše nejnižší průtok. Absolutně nejméně vody protékalo dne 7. 7. 1957, a to 0,34 m3/sec. To ještě nebyla přehrada v Římově. Po vybudování přehrady je zajištěn minimální průtok 1,2 m3/sec. Ale Malše není malá ani neškodná. Průměrný průtok je 7,35 m3/sec. Při povodni v roce 1890 měla Malše (měří se to v Roudném) průtok 422 m3/sec. Tento průtok se považoval za stoletou vodu a považovalo se to za maximum. Jenže při povodni v roce 2002 se maximum neuvěřitelně posunulo - průtok byl 695 m3/sec. Pro romantickou a malebnou Malši platí zásada: „Jen při normální až dvacetileté vodě protéká městem neškodně“.

Malše vytvářela v rovině před soutokem s Vltavou od pradávna ramena a klikaté meandry. Jedno rameno upravil rytíř Hýř, když zakládal před rokem 1265 město, tak, aby obtékalo hradby. To rameno se po staletí jmenovalo Mlýnský potok, až ve 20. století převážil název Mlýnská stoka. To je velmi zajímavý tok, který asi do roku 1950 meandroval až k Novohradské, kde byl most do cvočkárny. Na mapách z 18. století je Mlýnská stoka vyznačena širším korytem než Malše. Karel Kakuška lehce provokoval, když říkával, že vlastně Mlýnská stoka byla Malše a Malše ve městě jen její rameno. Vyloučit ani potvrdit se to nedá.

Jiráskův jez zvedl hladinu Malše tak, že je to velká řeka, kterou si turisté pletou z Vltavou. Mezi mosty u Savoye a dál k Vltavě vznikla prostorná hladina, na níž se v 50. letech pořádaly závody kluzáků. Lodní motory se vyráběly v „Čebesu“ na Střeleckém ostrově. Čebes byla hovorová zkratka bývalé Českobudějovické strojírny, začleněné do MOTOR – UNIONU.

Malše od pramene u Sandlu v Rakousku až k soutoku s Vltavou měří 91,7 km. Sbírá vody z Novohradských hor a z části Greinerwaldu. K nám do města je to blíž než ze Šumavy. Také při povodni v roce 2002 zaplavila Malše město už dne 8. 8. a Vltava až dne 13. 8.

Máte doma staré záběry Českých Budějovic a chcete je zveřejnit v tomto seriálu? Není nic jednoduššího. Kontaktujte nás a přijďte do redakce. Vaší pamětihodností se následně potěší čtenáři sobotního seriálu Putování městem. Příště v jeho dalším pokračování navštívíme Pětidomí.

Jan Schinko